Art Space NOV - Pernštýnské nám. 49

vernisáž ve středu 22. června 2022 v 18.00

výstava potrvá do 13. 8. 2022

Rok narození umělce Jakuba Janovského (1984) asociuje titul nejzásadnějšího dystopického románu 20. století od George Orwella. Spisovatel do doby 35 let vzdálené budoucnosti umístil post-apokalyptický svět, kdy televize jsou obousměrné a nikdy nejdou vypnout, válka slouží jako manipulace a trestné je cokoliv, protože Velký bratr tě sleduje. V tomto světě si musíte dát pozor i na mluvení ze spaní. A my jsme tento svět zažili a možná ho stále žijeme. Dětství prožil autor v jihlavském paneláku v době druhé studené války, tedy raeganovského období a Gorbačovových reforem, přezdívaných perestrojka. Když vybuchla atomová elektrárna v Černobylu, byly mu dva. Proč mluvíme o dětství umělce? Protože je jeho výsostným tématem. První léta v životě vybudují náš vztah ke světu zřejmě již navždy. Co se do nás otiskne v útlém věku, neseme si s sebou už celý život, někdy jako bohatství, jindy jako prokletí.

                Janovský vychází z kresby, jeho obrazy jsou střídmě barevné a založené na linii, obrysových čarách, které designují a abstrahují viděné. Jeho současnou polohou je spíše malba, zobrazuje ty předměty, které slouží jako spouštěče. Jen co je zahlédneme, jsou tu zpátky staré zážitky, staré vůně, staré bolesti, radosti a obsese. Na obrazech, kresbách i smaltech se zjevují lavičky, stoličky, cvičky, monoskop. Jde o starý tradiční formát zátiší, o dědictví nové věcnosti či magického realismu? Nejspíše ano, ale souvisí také s readymade – s přenesením autentických sídlištních konstrukcí 80. let do výstav, houpaček, prolézaček, skluzavek. Ve videu se stříhají kámen, nůžky, papír, lyrické hry, jak říká autor. Samotu jedince v různě odcizeném prostředí prožíváme ve figurálních obrazech, charakteristické jsou davové scény, parafráze na školní fotografie. Zážitky z branné výchovy mají nejspíše na svědomí fenomén skrývání tváře, maskování, ale dalším zdrojem je i cosi expresivně dekadentního, jako Goyovy kacířské špičaté klobouky, ne nepodobné těm, jaké nosí členové Ku-klux-klanu. Janovský přistupuje k tématům prostřednictvím svého alter ega, dospívajícího kluka, a skrze inscenování fotografií, předloh k obrazům. Zajímá ho to, co je archetypální a nadčasové.

                Zpočátku realizoval v galeriích kresby přímo na stěnu, jejich základem byl jakýsi graffiti urbex – autor objížděl vybydlené baráky od Mostu až po ČKD Kolben Daněk. Ke kresbám přidával texty, signoval polorozpadlé zdi. Což trochu připomíná mesiášské poslání Vladimíra Boudníka, pro nějž byl důležitý jakýsi učitelský či kazatelský happening, zatímco pro Janovského šlo o sdělení prostřednictvím expresivního eventu.

                V Art Space NOV se setkáváme s objekty-sochami odlitými z betonu, relativně novou, ale výraznou a svébytnou linkou Janovského tvorby. Dívka s kyblíkem a Chlapec s maskou jsou odosobněnými a typizovanými hrdiny světa minulosti, jež se zdá uzavřen v bezčasí a zároveň podivně aktuální, hrozivý, až leckdy hororový. Dalším novým médiem odkazujícím na staré sídlištní a průmyslové tabule a zároveň s obrazem hraničícím, jsou smalty. Pionýrský či skautský tábor na jednom z nich asociuje kolektivní povahu dětství a her, ale zároveň individuační úzkost.

                Sklepní prostor Art Space NOV se dostal do názvu výstavy, sestupem po schodech do podzemí se mění povaha věcí i našeho uvažování. Sklep je v naší mysli obvykle tajným místem, o kterém nemluvíme, bývá špinavé a přeplněné opuštěnými a zapomenutými věcmi, a zároveň prostorem, kde uchováváme jídlo a drahé předměty spojené se vzpomínkami. Předměty, svědci našich vztahů s minulostí, mohou ochránit nebo vyjevit tajemství našich intimních osobností.

                Francouzský filozof Gaston Bachelard ve své Poetice prostoru spojuje dům a jeho části s vnitřním bytím. Sklep, přízemí a podkroví symbolizují různé stavy duše. Sklep odpovídá nevědomí, podkroví duchovní úrovni. Prostory intimity: dům a různorodé úkryty a skrýše, skříně, skříňky, zásuvky, domovy oživených věcí ve snění nabývají kosmické hodnoty. Bachelard se v Poetice snění zabýval také dětstvím. Respektive tím, jak o dětství sníme v dospělosti. Došel k názoru, že dětství v nás pořád zůstává jako vitální zdroj existence, hlubokého života, vždy naladěného k možnostem nového počátku.

                Jakub Janovský (1984) se narodil v Jihlavě. Absolvoval ateliér kresby Jitky Svobodové na pražské Akademii výtvarného umění. Jeho médiem jsou kombinované techniky na plátně, kresba injekční stříkačkou a silikonem. Kresby a koláže někdy uzavírá do silikonových rámů, vybočuje do třetího rozměru ve smaltu, betonu nebo sádře. Pracuje s videem a vystavuje kovové readymade konstrukce – staré sídlištní prolézačky. Téma dětství i díky dlouhodobé práci Jakuba Janovského rezonuje mediálním prostorem, bylo to patrné letos během jeho výstavy Betonová zahrada na Hluboké, nebo v DOXu s expozicí Nadějné vyhlídky, která byla celá dětství věnována.