Boučkovo loutkové divadlo - BOĎI Jaroměř - Bauerovi Josefov

POMOZTE NÁM HRÁT LOUTKOVÉ DIVADLO!

Víme, že naše loutkové divadlo není nijak atraktivní. Vodiči i mluviči jsou skryti, nikdo je nevidí. Dokonce jsou názory, že naše divadlo je zastaralé, že by to chtělo zmodernizovat. Ale to je právě to, co nechceme. Chceme uchovat tradici, kterou založil Rudolf Bouček, příštím generacím. A nedejte na pomluvy. Soubor v současné době funguje skvěle, jen nás je málo. Proto hledáme.

Přihlašovat se nemusíte. Prostě přijďte a je to. Hlavně se nestyďte přijít. Uvidíte, že to je super!
Potřebujeme nové loutkoherce, mluviče, vodiče, techniky. U dětí bychom ovšem rádi dodrželi naši spodní věkovou hranici 10 let. Ale jinak vás opravdu rádi přivítáme v našich řadách.
V Boučkově loutkovém divadle každý pátek od 18:00 hodin.
Telefon na principála: 777 812 470

Něco z historie:

Počátky loutkového divadla v Jaroměři se datují rokem 1918 a jsou zcela neodmyslitelně spjaty se jménem Rudolfa Boučka.

První scéna byla v sokolské tělocvičně, ale již v roce 1924 získal soubor samostatnou budovu, tehdy již nepoužívaný zahradní domek, který se stal po celkové rekonstrukci a přístavbě v roce 1928 druhou nejstarší stálou loutkovou scénou u nás, a možná i v celé Evropě.

Roku 1936 byl na počest svého zakladatele tento domek pojmenován jeho jménem a bylo a je tu Boučkovo loutkové divadlo.

Za druhé světové války bylo sice vykradeno jakýmsi německým sběratelem, který odvezl loutky, dekorace, ba i rekvizity a světelné zařízení. Jen pár loutek se podařilo riskantně zachránit tak, že je ti nejodvážnější prostě odnesli domů.

Až po roce 1944 bylo divadlo znovu dovybaveno.

O budovu a zařízení se již řadu let starají členové loutkářského souboru, který pracoval do roku 1999 pod hlavičkou Městského kulturního střediska jako BODI Jaroměř. 12. 8. 1999 se soubor stal občanským sdružením a pod poupraveným názvem BOĎI Jaroměř hraje dnes už jako zapsaný spolek nejen na domácí, stálé scéně, ale se svými představeními pořádá zájezdy po takřka celé naší republice i v zahraničí. Zájezdová představení jsou doménou Libušky a Romana, kteří soubor vedou a divadlo hrají profesionálně. Ročně odehrají více než 130 představení.

Repertoár souboru tvoří v současné době již výhradně jen marionetová představení – už proto, že právě pro tento typ loutek je divadlo postaveno a také proto, že klasických marionet ubývá a je tedy nutno zachovat tradici. Alespoň tak to soubor cítí. Ovšem v duchu doby a tak trochu i poznání nového byla v minulosti občas nastudována představení, kde hráli maňásci, ba i polštáře. Ovšem to byla u nás jen výjimka. Věnujeme se již opravdu jen a jen marionetám. Rodinné loutkové divadlo, to je to, co nás baví. Dokonce jsme ta divadélka začali shromažďovat a v Jaroměři na náměstí, v domě č.p. 48, jsme zřídili jejich muzeum – Pidimuzeum loutkových divadel. A kdybyste o nějakém věděli, byli bychom velmi potěšeni.

Soubor se občas nechal vyhecovat a zúčastnil se nějaké přehlídky, kde obsazoval přední místa a s úspěchem tak reprezentoval rodnou Jaroměř. Ale to není to, proč bychom chtěli loutkařit. Nepotřebujeme si totiž dokazovat, jak jsme výborní, jak jsme oceňováni různými diplomy. To necháváme těm, pro které to je střed jejich malého světa. My hrajeme loutkové divadlo pro radost, pro to, že po představení za námi chodí diváci a děkují, že hrajeme to “normální” loutkové divadlo. Hrajeme pro rozzářené dětské oči, ale i pro spokojené dospěláky. Nehrajeme pro ocenění “odborníků”. Vždyť, kdo je větší odborník, než malý dětský divák. Ten nám totiž dá jasně najevo, jestli se mu představení líbí, nebo nelíbí. A musíme říci (a náš ferman o tom hovoří), je daleko více těch LÍBÍ. Jinak by si nás pořadatelé po celé republice, a nyní i v zámoří, přece nezvali, že?! Souborů, hrajících pro jakési naplnění ze svého umění diplomem, těch je mnoho. My se držíme tradice, hrajeme tak, jak se hrávalo před lety a jinak hrát ani nechceme, ani nebudeme. Nebudeme Vás ani zahlcovat zbytečnými informacemi o tom, kolik že jsme nacvičili představení, kolik to bylo premiér, kolikrát jsme hráli v tom a v tom roce. To přece není vůbec důležité. To necháme jen v naší kronice a snad paní Sílové, kronikářce města Jaroměře. Vás tím unavovat nebudeme. Vás si budeme jen hýčkat coby diváky.

Soubor BOĎI Jaroměř míval průběžně plus mínus 20 členů, kteří se scházejí minimálně jednou týdně – vždy v pátek od 18.00 hodin – aby připravovali nová představení, ale také udržovali v chodu celé divadlo, opravovali kulisy, loutky atp. V současné době zažíváme krizi, jelikož nám ubyli členové, a noví jaksi nejsou k nalezení, jelikož pro ně asi loutkové divadlo není atraktivním druhem činnosti ve volném čase.

V roce 2002 bylo v divadle kompletně zrekonstruováno jeviště a v roce 2003 za vydatné podpory Městského úřadu zateplen sál a půdy, zcela opraven strop sálu, poopravena elektroinstalace a obnoveny vnitřní nátěry, takže k dokonalosti zbýval již jen vnější plášť budovy. (Dne 15. ledna 2004 bylo naše divadélko prohlášeno Ministerstvem kultury Národní kulturní památkou.) Opravdu, vnější plášť byl před prázdninami 2009 natřen. V květnu 2010 jsme objevili starý časopis Loutkář z roku 1935, kde pan Rudolf Bouček píše o nejstarších divadlech v naší republice. Tehdy bylo Boučkovo divadlo třetí nejstarší budovou stálého divadla, po Lounech a Liberci. V současnosti Liberecké divadlo již dávno nestojí, proto je naše budova druhá nejstarší. No – a v tomto článku také pan Bouček píše, že nové divadlo v roce 1928 bylo natřeno oranžovo modře. Takže, k našemu údivu, nynější barvy jsou SKORO původní. Skoro proto, že takové odstíny tenkrát opravdu nebyly a hlavně střecha byla z červeného eternitu. V dubnu roku 2011 jsme pořídili zcela nové osvětlení jeviště – máme moderní, digitální světla na celé scéně. Jednoduché, pohodlné, úsporné. ? V současné době, tedy posledních cca 5 let bojujeme s úředním šimlem, jelikož, jak jistě už všichni víte, přístavba, zbudovaná v roce 1996, nám tak trochu praská a propadá se. Poslední verdikt zněl, že hrát se může, ale posudek statika hovoří o nutnosti rekonstrukce, která by měla být tak náročná, že by asi bylo lepší přístavbu vystavět znovu. Uvidíme.

Velkých úspěchů, po zájezdech na Slovensko, kde jsou již stálými hosty, dosáhli naši vedoucí, manželé Libuška a Roman Bedřich Bauerovi, kteří hrají zájezdová představení v rodinném marionetovém divadle, v současnosti. Absolvovali totiž na podzim 2015 velikánské turné po Austrálii a Novém Zélandu, kde zahráli celkem v osmi městech 23 představení pro děti v českých školách. Turné mělo takový úspěch, jaký jsme nečekali. Ale co přišlo dál! Pozvání do USA, takže na podzim 2016, 28. září, Libuška s Romanem odletěli do Chicaga, dále hráli v Pittsburghu, Atlantě, Baltimore, Washingtonu D.C., New Jersey, New Yorku, Bostonu a v Durhamu. Vrátili se 17. listopadu. Opět velký úspěch a tak od 15. září do 29. listopadu 2017 hráli opět v USA a tentokrát i v Kanadě. New York, New Jersey, Montreal, Chicago, Pittsburgh, Baltimore, Washington D.C., Durham, Charlotte, Atlanta, Dallas, Portland, San Francisco, San Diego, Los Angeles a Calgary, to byla města, která je pozvala. Na podzim 2018 opět pozvání do USA, konkrétně hráli v Bostonu, Washingtonu, New Yorku, New Jersey, Charlotte, Atlantě, Dallasu a Oaklandu – San Francisku. Mezitím samozřejmě hrají naši dva po celé naší republice, všude tam, kam si je pozvete.

Co na závěr dodat? Snad jen tolik, že jsme rádi, že se stále ještě najdou lidé, kteří se tomuto koníčku věnují, a věnují mu takřka celý svůj volný čas. Že se najdou lidé, které spojuje láska k dětem, k loutkovému divadlu. Kdyby někdo z vás měl zájem, bude v souboru jistě vítán.

Roman Bedřich Bauer – principál