Dokonalá Dvojka - výchova a výcvik psů

Pořídila jsem si pejska, protože jsem chtěla parťáka do nepohody. Chtěla jsem kámoše, co by se mnou chodil a jezdil všude. Naneštěstí jsem měla tu skvělou představu z filmů o psech (Goro, Lassie, Hačiko nebo komisař Rex...) - přivedete si nalezence nebo opuštěnce a on pro samou vděčnost chodí všude s vámi - bez vodítka - rozumí každému vašemu pohledu a dýchal by pro vás stejně jako vy pro něj...
Jaké ale bylo mé prozření, když jsem si přivezla domů rok a půl staré nevycválané tele, které jsem sice zachránila, ale které si s sebou přivezlo spoustu strašáků ve skříni, neslyšelo na jméno a nemělo tušení, že s člověkem se dá tvořit tým. O výletech bez vodítka pro jeho minulost nemoha být řeč, o společném venčení s dalšími psy pro jeho neschopnost komunikace jakbysmet...
Prošli jsme si pod několika lektory spoustou dřiny, abychom se naučili spolu vycházet a aby se ani jeden z nás nezbláznil. Stálo to hodně fyzických i psychických sil, stálo to hodně slzí a často pocit beznaděje, kudy se vydat, aby ta cesta někam vedla...a po těch letech jsem (díky jedné moudré osobě, několika zkušeným lidem a jiným, kteří byli ve správný čas na správném místě) směla pochopit jedno...že psů podle televizní předlohy je minimum...že souhra psa a jeho člověka je o komunikaci, společné práci a hlavně o čase a trpělivosti, které je člověk svému psu schopen a ochoten poskytnout (u psů je to jasnačka, oni chtějí vždycky, nejsou narozdíl od nás lenory)...

V prosinci 2014 jsem přišla o Danta, parťáka, díky kterému se tenhle projekt mohl zrodit a začít uskutečňovat... protože mi dovolil se od něj učit. Závěr naší společné cesty nebyl ani v nejmenším podle představ...ale jako všechno, co je jinak, i z tohoto jsem se mohla učit a poučit. Dantův odchod posunul některé poje pohledy ještě o kousek dál. Díky posledním dvěma měsícům jsem nejen pochopila, ale taky naplno a do hloubky mohla cítit a prožít, jak i tým, který nemá přesně vypilovanou chůzi u nohy (protože to jsme rozhodně neměli), může být sehraný a skrze léty skládanou důvěru funkční bez jediného slova...funkční v oblasti přátelství. Poslední dva týdny nebylo potřeba jediné slovo nebo písknutí...oba jsme věděli. A já jsem vděčná, že jsem se mohla učit právě od něj.

2. ledna 2015 jsem už bez smysluplného řádu nemohla dál fungovat. Den byl prázdný a nic nedávalo smysl... Plánování programu bylo plytké, protože neexistovaly styčné body, od kterých bychom se sunuli dál. A tak jsme vyrazili pro nový přírustek. Můj smutek to neumenšilo a nemůžu říct ani, že mám náhradu. Není a nikdy nebude... ale i on je už teď náš :-) Arimu jsou 4 roky. Je to blázen a i přes svou minulost v srdéčku radostňák. Byl týraný a z počátku díky tomu dost nedůvěřivý, poměrně rychle ale pochopil, že u nás mu nic nehrozí, a tak dáváme do kupy, co se dá. Je šikula a krásně komunikuje, takže co se mého dalšího vzdělávání v oblasti psí řeči týká, rozhodně mám odkud čerpat. A abych neusnula na vavřínech s tou "poslušností pro život", přivezl si s sebounesmělé  "sedni", takže máme na čam dělat i spolu :-)

7. března 2019 obohatil naši smečku 8 -10 letý hluchý, avšak charismatický buldoček Bruno. Pracovně mu říkáme Píďa, ale je to jedno, když nás neslyší. Píďa je vzrůstem malý, ale ve své hlavě se vidí jako největší boss na světě. Ke psům je nekontaktní (asi si z té množky taky dovezl své), ale když je řeč o jídle, zkontaktuje vás velmi rychle (případného potravního konkurenta pak místo zkontaktování zredukuje). Píďa neuměl nic, když jsme si ho přivezli, má rotaci v pánvi a nerad se dělí o cokoli. Pilně tedy makáme na tom, aby se kluci nejedli, byli k sobě vstřícní a měli se aspoň trošku rádi :-) Nikdo není větším učitelem než oni sami. A tak mě každý den obohatí nějakým tím výstřelkem, který mě nutí být rychlejší, pohotovější, trpělivější a laskavější, ale taky důslednější ;-)

A tak jsme tu s Arim a Píďou pro ty z vás, kteří mají doma své nevycválaně a chtěli by rozumět, ale třeba nevědí, za který konec to vzít. Jsme tu pro ty z vás, kteří chtějí trávit čas společně, jeden od druhého se učit a třeba neoplývají sportovními ambicemi. A v neposlední řadě jsme tu pro ty z vás, kteří mají problém, zkoušeli jinde a neuspěli, ale které neopustila chuť zkoušet to dál a nevzdat se, dokud nepřijdou na to, jak na to :-)