Emperor's Hostel - Ferdinand I, the Benign - Lesní 205

Díky úspěšnému projektu podanému do parlamentní soutěže o majetek někdejšího SSM jsme ve Sloupu v Čechách získali v roce 2003 celý rozsáhlý areál sestávající z vily (dnešního herberku), horního domu (ubytovny pro tomíky) a garáže.

Hlavním objektem je továrnická vila z počátku 20. století. Ze záznamů dochovaných v katastru vyplývá, že od srpna 1906 byly pozemky v majetku dr. Fridricha Wurth Edler von Hartmühl. Vila byla podle všeho postavena v roce 1908. Další záznam je z roku 1927, opět s týmž jménem, jen zbaveným šlechtických titulů. Bedřich Wurth-Hartmühl tedy figuruje jako majitel jak za císařství, tak za první republiky. Původní majitelé o majetek přišli po druhé světové válce, továrníkova rodina je na seznamu odsouvaných Němců. Po uchopení moci komunisty vila sloužila nějaký čas rozhodnutím osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy Rafinerii minerálních olejů v Pardubicích, zřejmě jako rekreační objekt. I v roce 1950, tehdy již rozhodnutím ministra průmyslu, zůstává vila v majetku Kolínské rafinerie minerálních olejů. Roku 1960 bylo vlastnické právo převedeno na čs. stát, resp. místní národní výbor ve Sloupu. Poté se stopa ztrácí v mlze reálného socialismu. Podle svědků měl sloužit objekt v 60. letech veterinární správě a v místě, kde svazáci později zařídili kuchyň, byla plánována vyšetřovna zvířat.

V praxi se však tyto plány nerealizovaly, v 80. letech byl Sloup zcela jistě vlastněn Socialistickým svazem mládeže, resp. Severočeským podnikem služeb mládeže v Ústí nad Labem, který také provedl velmi nevkusnou přestavbu. Zřejmě v té době byla vila “rozparcelována” na menší místnosti, interiér obložen umakartem, na místě někdejší terasy vystavěn “invenční” svazácký bar... Z původního vybavení zbyla zabrušovaná skla v nadsvětlících dveří, litinové zábradlí schodiště, v přízemí a mezipatrech půvabná původní dlažba. Interiér domu byl zprzněn, nevkusná byla i omítka, nicméně objekt byl alespoň částečně udržován, natírán, a - byť neumětelsky - opravován. V roce 1995 byl zapsán ve prospěch dnes již nechvalně známého Fondu dětí a mládeže. Ten v následujících sedmi letech objekt pronajímal, ale neopravoval, což se na vile ničivě podepsalo.

Tomíci v roce 2003 přebírali plesnivý, vlhký objekt s poničenou střechou, rozpadlou velkokapacitní kuchyní, stovkami zatuchlých přikrývek a povlečení. 90% stropů bylo provlhlých a prohnilých, v domě řádila dřevomorka, zničené a nefunkční byly rozvody topení, vodovodní trubky, beznadějně zastaralá byla elektroinstalace. Projektant L. Kříž, který v dubnu 2006 zpracoval prováděcí dokumentaci, odhadl stavební úpravy domu vč. zateplení, nové fasády a výměny oken na 12 milionů korun.

Významnou část těchto prostředků se podařilo získat z programu česko-polské spolupráce Interreg III A., více než milionovou dotaci na střechu nám poskytlo mateřské Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které po čtyři roky spolufinancovalo generální opravu domu. Náklady na rekonstrukci, kterou v únoru 2008 ukončila českolipská firma Mistav a při níž s námi spolupracovala ing. arch Radka Šindelová, se nakonec vyšplhaly na více než 17 milionů korun, počítaje v to i část interiérového vybavení.

Tomáš Novotný