Hasičský sbor města Plánice - Kostelní 104

Historie SDH Plánice

             Před rokem 1874 nebyl v celém c. k. okresním hejtmanství klatovském jediný hasičský sbor. Jeho založení v Klatovech vyvolalo zájem i v Plánici a místní obchodník Václav Kolanda dal konečně v dubnu roku 1875 podnět k jeho založení. Krátce nato se usneslo městské zastupitelstvo na založení sboru dobrovolných hasičů a sestavilo jeho stanovy. Z veřejné sbírky byly pořízeny oděvy, přilbice a pásy a již v červnu se uskutečnilo první cvičení. Stříkačku věnoval pro potřeby sboru plánický velkostatek, který ji měl pro ochranu svého majetku od roku 1868.  Dne 17. července byl při prvních volbách zvolen starostou František Kubale a velitelem Karel Hinz. Jak poznamenávají dobové prameny, byl o účast ve sboru nával a o členství usilovali i padesátiletí měšťané. Hned příští den bylo pořádáno veřejné cvičení sboru na školním pozemku za velké účasti obecenstva. Po něm následovala cvičení každou neděli a byla ustanovena strážní služba. Za tím účelem postavila obec vlastním nákladem strážnici uprostřed náměstí, kde stála hlídka. Dne 28. července 1875 byly pak c. k. místodržitelem schváleny stanovy sboru a toto datum je tedy pokládáno za datum jeho vzniku.                                                                                                                     

             Hned od založení  usiloval jeho velitel spolu s Václavem Baštářem a Janem Matějčkem o zřízení sborové kapely. Z prostředků sboru i sbírek občanů byly zakoupeny nástroje za 200 zl. a ustanovena kapela o dvaceti mužích, která si v Plánici i okolí vysloužila dobré jméno. Její činnost trvala až do r. 1911, kdy zanikla a nástroje byly rozprodány.    

             V srpnu roku 1876 byl velitel sboru Karel Hinz přítomen na prvním sjezdu českých hasičů v Praze, kde byly zastoupeny sbory z celého království a kde byl dán podnět k dalšímu zřizování sborů.

             Poprvé zasahoval nový plánický sbor při požáru v Lovčicích, kde po zásahu bleskem byly zničeny čtyři budovy. Další úspěšné zásahy následovaly ve Struhadle, ve Strážovicích, ve Velenovech, Ostřeticích, Zbynicích a konečně i samotné Plánici.. Za první čtyři roky existence sboru do roku 1879 byl sbor povolán celkem k 18ti požárům, jejichž data se však nezachovala. Zvláště zásluhou velitele Karla Hinze byl sbor veden ve svých počátcích pevnou rukou a znamenitě prospíval, a tak byl pan Hinz po svém odchodu jmenován čestným členem.

             Roku 1880 byla v Klatovech zřízena  ,,Hasičská jednota politických okresů klatovského a přeštického“, k níž přistoupil i sbor plánický. Z dokumentů té doby se dovídáme, že sbor měl celkem 35 členů činných a 2 členy čestné, 2 čtyřkolové stříkačky, 8 stříkaček ručních a 60 metrů hadic, jakož i jednu dvoukolovou voznici, dvacet  sudů na vodu a sedm žebříků. Roku 1881 byl hasičský sbor rozdělen na tři oddíly: stříkačníky, lezce a sbor ochranný.    

             Zatím nastala městu zlá doba. Obyčejně v sobotu a v neděli vznikaly požáry, jejichž původce záhadně unikal. Lidé žili ve strachu a obavách o svůj majetek i životy. Nejhrozivější požár vypukl v noci ze 16. na 17. července 1882, kdy celá severní ulice od kostelních schodů až po severní část náměstí i s přilehlým panským dvorem lehly popelem. Přestože plánický sbor se činil, nebylo v jeho silách požár, podporovaný mocným větrem, přemoci. Na pomoc nepřijel ani žádný z okolních sborů a sbor za Zborov se musel vrátit, neboť k nim dolétaly hořící oharky a zapalovaly jejich majetek. Po tomto velkém požáru následovaly ještě další, z nichž při největším r. 1887 vyhořela čp. 120 až 127. V těchto smutných časech nebylo dokonce možné ani kde pořádat valnou hromadu Okresní hasičské jednoty. Viníci nebo příčiny těchto požárů nebyli nikdy vypátráni a společenské klima ve městě po těchto událostech jen pomalu opět ožívalo. Teprve koncem osmdesátých let je oživena i činnost hasičského sboru, v jeho vedení se střídají další starostové a velitelé. Opět se pravidelně cvičí a je zakoupena nová dvouproudová stříkačka, na tehdejší dobu nejmodernější stroj, se 150 metry hadic. Její slavnostní svěcení, což byl v tehdejší době mimořádný společenský obřad, připadlo na 23. říjen 1892. Sbor se znovu účastnil několika úspěšných zásahů a jeho bývalá sláva byla opět oživena. O tři roky později si již pláničtí hasiči mohli připomenout dvacetileté výročí svého sboru a součastně i vstoupit do nového svazku ,,Ústřední zemské hasičské jednoty v Praze“. Roku 1895 by také zaveden jednotný stejnokroj, neboť nosit uniformu patřilo v českých zemích vždy k výsadám lepší společnosti. Roku 1896 byl pořízen a vysvěcen sborový prapor. Předán byl slavnostně 9. srpna a matkou praporu se stala paní Emilie Hanzlíková, kmotrami Emanuela Dětáková, manželka lékaře a Anna Mašková, manželka purkmistra a starosty sboru. Prapor i tabló z této slavnosti je dodnes uloženo.          

           Roku 1897 je zřízen požární hydrant v Sušické ulici a následující rok zakoupen hydrofor. Na schůzi 5. září 1901 bylo usneseno zhotovit na  ,,sýpkách“ na Novém městě hasičské leziště pro cvičení, která pak údajně skutečně výcvik zlepšila.

           Roku 1904 měl plánický hasičský sbor 44 členů, 3 členy čestné a 54 přispívajících. Následujícího roku byla při prohlídce sboru župním dozorcem zjištěna vedle dobrého technického stavu ,,pasivita, lhostejnost a velmi malá činnost“. Příčinami byly stále roztržky hasičského sboru se Sokolem a další problémy, které pak vyústily ve změny ve vedení sboru.

           Dne 28. června 1906 vypukl v Sušické ulici požár, který se rychle šířil a jemuž padly za oběť všechny domy v této ulici i další na jižní straně náměstí. K požáru přispěchaly také sbory z Újezda, Myslíva, Nalžov, Zborov, Bližanov a Stříbrných Hor, ale v důsledku sucha i nedostatku vody byla práce marná. Plánický sbor oslabený vnitřními problémy se tehdy nijak nevyznamenal.    

           Počátek 20. století byl ve znamení modernizace  vybavení, běžných hasičských cvičení i všedních zásahů při požárech. Takový je ostatně celý obraz těch let, kdy jen běžná rutinní práce charakterizuje celý sbor. Roku 1911 je v plánici zřízen obecní vodovod a sním i požární hydranty, což usnadňuje práci sboru při dalších zásazích. 

              V období po 2. Světové válce, kdy se rozšiřovalo hasičské vybavení a stará zbrojnice svojí kapacitou už dávno nevyhovovala. Členové sboru začali uvažovat o stavbě nové zbrojnice. Jako nejvhodnější byl vybrán pozemek v bývalé farské zahradě nedaleko kostela. V brožuře vydané u příležitosti 100. Výročí sboru se píše: ,,V roce 1959 se započalo se stavbou. František Kubice obstarával materiál a organizační práce stavební vedl Václav Motlík. Do konce roku byla celá stavba budovy pod střechou, avšak ještě hodně chybělo k jejímu dokončení, to však bylo výstavbou podniku Kozak a školní jídelny zastaveno. Ve stavbě se pokračovalo až v roce 1964 a byla provedena i přístavba bytu pro správce, na které velmi účinně pomáhal Jaroslav Hoštálek. Konečně byla stavba dokončena a naše nová požární zbrojnice byla v roce 1966 slavnostně otevřena.“

            Na přelomu 20. A 21. Století vzniklo nástavbou hasičského domu nové kulturní zařízení – Spolkový dům. Dobrovolní hasiči, členové dalších spolků a obyvatelé města tak konečně získali po uzavření sokolovny důstojný kulturní stánek. O několik let později byla rozšířena i Síň tradic, která dokumentuje historii sboru.