Obecní knihovna Bílovice nad Svitavou - Obecní knihovna Bílovice nad Svitavou

První všeobecně přístupná knihovna byla v obci založena v r. 1892. Šlo o knihovnu Vzdělávacího spolku „Havlíček“, který byl organizačně spojen s místním Sokolem. Podrobnější údaje o fondu knihovny a jeho čtenářích se nedochovaly, její velikost podle počtu knih později zaevidovaných do obecní knihovny můžeme odhadnout asi na 1000 knížek – poskládány nastojato vedle sebe by byla takováto řada dlouhá asi 20 metrů. Některé z nich (poznáme je podle krásného historického razítka) jsou dodnes součástí fondu bílovické knihovny. Tato historicky první veřejná bílovická knihovna se tedy stala základem fondu Veřejné obecní knihovny, která vznikla jako odezva na přijetí prvního knihovnického zákona z r. 1919. Knihovnu vedli místní nadšenci, většinou učitelé. Její umístění se měnilo, vystřídala celou řadu víceméně provizorních míst, delší dobu podle pamětníků vydržela pouze v přístavku ve dvorním traktu školy. Také inventář knihovny se pořizoval svépomocí, nejspíš tak, že se pro výrobu potřebného nábytku získal místní stolař, materiál byl vždy jen ten co možná nejlevněji dostupný.

Knihovna přečkala 2. světovou válku, během níž byly z fondu vyřazeny knihy židovských autorů a dalších spisovatelů, označených za nepřátele Říše. Počátkem padesátých let proběhla opět  „očištěna“, tentokrát od tzv. ideově závadných knih, zejména katolicky orientovaných autorů. Poslední prověrkou tohoto typu knihovna prošla v roce 1973, kdy ředitelé okresních knihoven podle ministerského seznamu osobně vyřadili díla posrpnových emigrantů a autorů spjatých s obrodným procesem roku 1968. Tento vyčleněný fond byl skladován ve vlhké místnosti v Předklášteří u Tišnova, kde  podlehl plísním. V roce 1988 pak byly tyto knihy definitivně zlikvidovány, do knihoven se už nevrátily.

Amatérsky byla bílovická knihovna vedena až do roku 1979. V polovině 70. let se zdejší  mateřská škola z hygienických důvodů odstěhovala do své nové budovy v ulici S. K. Neumanna a stávající dům na Fűgnerově nábřeží začal pomalu chátrat. Z iniciativy RNDr. Josefa Skalníka, tehdy poslance Krajského národního výboru za Čs. stranu socialistickou a bílovického zastupitele, bylo rozhodnuto adaptovat bývalou školku na místní lidovou knihovnu. Finanční rozpočet byl limitován 100 tisíc Kč na materiál, všechny práce byly realizovány brigádnicky v tzv. akci „Z“. V adaptované budově byl zahájen provoz 8. května 1980, tentokrát poprvé na profesionální úrovni. Bílovický knihovník obsluhoval metodicky i další 4 obce, a sice Řícmanice, Kanice, Ochoz u Brna a Babice nad Svitavou. V Bílovicích byl postupně za provozu znovu zaevidován a knihovnicky zpracován stávající fond. Knihovna vybudovala řadu čtenářských katalogů, kartoték a výběrových tématických seznamů, v 80. letech pak byl také zpracován fond beletrie pro starší děti na průhledových kartách, umožňujících manuální vícehlediskové vyhledávání titulů, tedy způsob, který překonalo až počítačové zpracování počátkem 21. století. Knihovna pořádala každoročně knihovnické lekce pro děti od 2. třídy ZŠ, v knihovně se také scházel dětský čtenářský kroužek a pořádaly se besedy a přednášeky o literatuře pro dospělé. Od roku 1997 do jara 2011 pak byli zájemci seznamováni se všemi novými přírůstky i s knihovnickými aktualitami prostřednictvím pravidelných pořadů do místní  kabelové televize. Od dubna 2011 byly tyto populární relace z úsporných důvodů zrušeny.

V únoru 2001 byl pro knihovnu zakoupen historicky první počítač, který umožnil všem občanům zejména připojení na  internet. Využití internetu je nyní ze zákona poskytováno všem uživatelům bezplatně.

31. prosince 2002  zanikl dosavadní zřizovatel veřejných knihoven - Okresní úřad Brno-venkov a potažmo také Okresní knihovna Brno-venkov, která sídlila v Židlochovicích. Bílovická knihovna, která pracovala od 1. ledna 1990 v režimu pobočky této (okresní) knihovny, se od 1. ledna 2003 stala ve smyslu tzv. 2. knihovnického zákona z r. 2001 dle nových zřizovacích listin organizační složkou obce. Změnil se také její oficiální název, z Místní lidové knihovny na Obecní knihovnu. Knižní fond, který byl  v režimu zmíněné pobočky bývalé okresní knihovny evidován i vlastněn od roku 1990 do roku 2002 centrálně (celookresně), bylo nutno po této transformaci znovu zaevidovat. Šlo více než 4000 svazků, tedy skoro třetinu současného počtu knih. Po zakoupení prvních modulů speciálního knihovnického softwaru Clavius (únor 2003) pak byla provedena za plného provozu knihovny retrokonverze celého fondu (převedení všech katalogů i evidence do počítače). Velice pečlivě byla provedena zejména věcná katalogizace (klíčová slova, předmětová hesla, číselné desetinné třídění), takže nyní je možno knihy vyhledávat podle několika tisíc různých hledisek a jejich libovolných kombinací. Stačí znát jakýkoli údaj ze zpracovaných dat a objeví se tituly, které zadanému požadavku vyhovují. Tím se vlastně automatizuje dříve pracná rešeršní činnost.

Od 1. ledna 2003 tedy nastala v životě knihovny zatím poslední kapitola. Další vývoj však není jednoznačně pozitivní. Počet zaregistrovaných čtenářů se od 80. let až do roku 2007 pohyboval kolem čtyř set a půjčeno bylo mimo knihovnu každoročně 16 až 18 tisíc knih a časopisů. V roce 2008 nastal zlom. Silně zadlužená obec v rámci rozpočtových škrtů od 1. února 2008 snížila pracovní úvazek knihovníka na polovinu. Zatímco do tohoto data knihovna půjčovala 4 dny v týdnu, dokonce po dobu 14 roků, od září 1994 do ledna 2008 jako jediná z profesionálních knihoven v okrese byla otevřena i každou sobotu odpoledne, tak od 1. února 2008 se počet půjčovních dnů omezil z dosavadních čtyř na dva dny v  týdnu, to vše v době, kdy počet obyvatel naší příměstské obce už o několik set převýšil číslo 3000. Počet výpůjček se tímto opatřením snížil o desítky procent (viz statistika), omezil se i počet besed a dalších kolektivních akcí. Rozsah ani kvalita doplňování knižního fondu se bohudíky nijak drasticky nesnížily. V roce 2010 se počet počítačů v knihovně zvýšil na 3, z toho 2 jsou určeny uživatelům. A konečně, v polovině října 2010 byl zakoupen a instalován tzv. on-line katalog, tedy jeho umístění na webu, čímž mají všichni uživatelé přístup k fondu už nejen z počítače umístěného v knihovně, ale z jakéhokoli počítače, který je připojen na internet. Zde si mohou knihy pohodlně vybrat a e-mailem poslat svoji objednávku do knihovny. Tím se aspoň částečně supluje omezená půjčovní doba – čtenáři se mohou stát i ti občané, kterým zkrácená půjčovní doba nevyhovuje. Na internetu vybrané a objednané knihy jim může domů přinést kdokoli, komu svěří svůj průkaz.

Knihovník Miloš Kudera k 11. 7. 2012 odešel do důchodu. Funkci převzala Mgr. Marie Nedopilová