Rodinné centrum Slunečnice, z.ú.

Můj šicí příběh začal již na základní škole. Šila na panenky, vymýšlela doplňky, z kartonu vyráběla domečky a zařizovala interiéry. Šití v ruce mě brzy přestalo stačit a přišla doba, kdy jsem sváděla boj se šlapacím šicím strojem. Výběr školy byl jasný. SPŠ oděvní. Zní to neuvěřitelně, ale celé čtyři roky jsem tvrdila „ Tohle nikdy dělat nebudu“. S tímto pocitem jsem odmaturovala a za rok byla zpět „u jehly“. Jako dámská krejčová jsem pracovala tři roky. Náhoda, za kterou jsem ráda. Ve volném čase jsem malovala na hedvábí, trávila čas v keramické dílně, učila se plést košíky, tiffany, vyrábět šperky, mozaiku,… Hedvábí a výroba šperků mi byla nejblíž a díky skvělým lidem jsem si brzy zkusila lektorování. Touha po změně mě vedla do ciziny. Jedna z cest mě zavedla do Finska, kde jsem prožila školní rok jako dobrovolník na základních školách a stření škole. Ty nejlepší vzpomínky mám na práci v keramické dílně a asistenci při hodinách textilních prací. Po návratu jsem šila jen pro radost, pro sebe a na sebe. Profesně jsem se pohybovala v maloobchodě. Práce visual merchandisera mi propojila mnoho věcí, které mám ráda. Mohla jsem být kreativní, ale v mezích standardů a pravidel, měla jsem možnost cestovat a téměř každý den trávila na jiném místě s jinými lidmi. Ano, stále jsem tvořila a učila se nové věci. Báječný rok jsem prožila na kurzu interierový design. Zápal pro šití mi vrátily mé děti. Z práce jsem odešla a s kamarádkou si pořídila miminko, které jsme pojmenovaly Textilmanie. Začaly jsem s oblečením pro děti, přidaly dámské a doplňky. Postupně se učily a začaly chápat jak funguje módní průmysl. Vrhly jsme se do upcyklace a snahy dělat věci více smysluplně. Stále se učím a snažím posouvat a moc ráda předávám své zkušenosti dál. Potkávat nové lidi mě dobíjí a obohacuje. Můj život samozřejmě není jen šití. Mám dva syny , které ráda vezmu do lesa nebo na výlet. Baví mě cestování, hudba a ráda si zatančím…..