SENIOR CZ, s. r. o. - Lipová 11

3.5/5 based on 8 reviews

Contact SENIOR CZ, s. r. o.

Address :

Lipová 11, 400 10 Ústí nad Labem-město, Czechia

Phone : 📞 +78
Postal code : 400
Website : http://www.seniorcz.cz/
Categories :

Lipová 11, 400 10 Ústí nad Labem-město, Czechia
T
Tomáš Áron on Google

J
Jakub Judl on Google

Z
Zbyněk Tomášek on Google

P
Petr Hora on Google

Domov důchodců
Retirement home
M
Miloš Roudnický on Google

Domov pro seniory sestra ok chybi zde pobyt na zahrade
Elderly sister ok miss here stay in the garden
G
Gabriela Kmečová on Google

Chtěla bych upozornit a varovat všechny, kteří se rozhodnou dobrovolně dát své blízké do psychiatrického ústavu Senior cz. Ať už Vás k tomu vede jakýkoliv důvod, zkuste ho dobře promyslet a zvážit, zda je právě Senior cz ta správná volba. Vím, že všude je “něco” a asi prakticky neexistuje místo, kde by nám vyhovovalo naprosto vše, co se péče o naše milované staroušky týče, ale co se dělo právě pod střechou Senioru bych si neměla a hlavně nechci nechat pro sebe. Do domova jsme naše dědečka dali proto, že jsme jako rodina nezvládali 24 hodinovou péči, která byla díky stařecké demenci nezbytná. Rozhodli jsme se na základě doporučení, kdy nám bylo řečeno, jakou krásnou péči klienti dostávají. O tom asi nemůžeme rozporovat, sestry i další ošetřovatelský personál se ke všem chovali opravdu úctihodně. To ovšem neplatí o chování paní doktorky Skřivanové. Její přístup byl již od začátku příliš neetický. V tak těžké situaci, jakou je právě cesta a “ubytování” Vašeho blízkého na oddělení, očekáváte trošku jiný přístup lékaře. Nicméně co je na všem to nejhorší.. Paní doktorka si přivymyslela k dědečkovo stařecké demenci ještě agresivitu, ke které měl opravdu na míle daleko, a tak usoudila, že je nutné dědečka tlumit do němoty… Z chodícího člověka, který rád vyprávěl a opravdu rád chodil - možná to bylo taktéž problémem, že netrefil zpět do své postele, a byl tak asi nejspíš na obtíž?! Zřejmě i tento fakt nutil k tlumení. V době, kdy nastala chřipková epidemie a my se tak dlouhých 5 týdnů za dědečkem nedostali a neměli tak ponětí o stavu, v jakém je, neboť paní doktorka často na oddělení nebývala (bohužel vykonává svou profesi na více místech) a zdravotnický personál nám nesměl říci ani zda dědeček např.snědl oběd, nastala asi taková změna stavu, která odstartovala vše zlé. Když jsem se vydala po skončení epidemie na návštěvu, málem jsem se zhroutila. Z chodícího člověka s dobrou chutí k jídlu tam na mě místo toho čekal pohublý staříček uvázaný k invalidnímu vozíku, apatický, bez jediného zájmu… Nedokázal se postavit, neudržel hrnek… Druhý den jsem se pokoušela volat paní Skřivanové, aby mi sdělila, proč došlo k takovému zhoršení a čím dědu tlumí.. Ovšem paní doktorka se mnou odmítala mluvit, řekla ať si s ní sjednám schůzku. Dříve než za tři dny ale nemohla a já chtěla vědět inromace, na které mám právo hned. Sedla jsem tedy do auta a vydala se za paní doktorkou, která byla opět nepříjemná, vyhodila mě se slovy, že mi dala schůzku na jiný den. Chtěla jsem vidět zdravotní dokumentaci a přečíst si tedy alespoň sama, co děděčkovi dává. Také to neprošlo, vyhodila mě, nikdo mi nic neřekl, nikdo vyšší tam nebyl…. Vydala jsem se tedy o několik dní později, kdy měl ordinaci pan primář, znovu vyzjistit nějaké informace.Tentokrát jsem dostala brožurku o Alzheimerově chorobě a přednášku o agresi, respektive se pan primář snažil Skřivanové krýt záda. Zdravotní dokumentace se ke mě dostala až o několik dní později, kdo ví, co vše tam bylo přepsáno. Slova Skřivanové při předložení dokumentace byla: “Ale já si stejně vše obhájím…” Další perličkou bylo, když se děděček svíjel v bolestech a my prosili personál o změření teploty, která dosahovala 39 st.. Dostával antibiotika, ale až po 3 dnech zjistili, že celé tři dny nemočil a když se pak paní doktorka uráčila konat s tím, že to snad nebude tak horké, vycévkovala z močového měchýře 1,5 litru moče… Což je na malý 500 ml močák poněkud dost, že? Z dědečka se po této události stal už definitivní ležák a to byl v domově teprve 3 měsíce… Dědeček nás opouštěl v bolestech, se strašnými dekubity, zahleněný, protože dle slov doktorky nejsou nemocnice, aby měli přístroje pro odsávání… Náš případ není jediný, podobný scénář u je většiny pacientů. Každý den jsem potkávala uplakané příbuzné, neboť je čekalo vždy podobné zděšení, jako po skončení chřipkové epidemie mě….
I would like to draw attention and warn everyone who decides to voluntarily put their loved ones in the psychiatric institute Senior cz. Whatever the reason for this, try to think it over well and consider whether Senior cz is the right choice. I know that there is "something" everywhere and there is probably practically no place where we would like absolutely everything that concerns the care of our beloved old men, but I should not and mainly do not want to keep what was going on under the roof of Seniors. We put our grandfather into the home because, as a family, we did not manage the 24-hour care that was necessary due to senile dementia. We decided on the basis of a recommendation, when we were told what a beautiful care clients receive. We probably can't argue about that, the nurses and other nursing staff treated everyone really respectfully. However, this does not apply to the behavior of Dr. Skřivanová. Her approach was too unethical from the beginning. In such a difficult situation as the journey and "accommodation" of your loved one in the ward, you expect a slightly different approach from the doctor. However, the worst thing about everything .. The doctor invented an aggression for her grandfather's old dementia, to which he was really miles away, and so she decided that it was necessary to dampen my grandfather into silence… From a walking man who liked to tell and really liked he was walking - maybe it was also a problem that he didn't hit back in his bed, so he was probably a nuisance ?! Apparently, this fact also forced to dampen. At the time of the flu epidemic and we did not get to my grandfather for 5 long weeks and had no idea about the condition as it is, because the doctor often did not live in the ward (unfortunately she works in several places) and medical staff could not tell us or whether my grandfather, for example, ate lunch, there was probably such a change of state that started everything bad. When I went to visit after the epidemic, I almost collapsed. From a walking man with a good appetite, a thin old man tied to a wheelchair was waiting for me there, apathetic, without a single interest… He couldn't stand up, he couldn't hold a mug… The next day I tried to call Mrs. Skřivanová to tell me why such deterioration and how to dampen Grandpa's. But the doctor refused to talk to me, told me to make an appointment with her. But in three days she couldn't, and I wanted to know the information to which I was entitled right away. So I got in the car and went to see the doctor, who was uncomfortable again, fired me with the words that she had given me an appointment for another day. I wanted to see the medical records and at least read for myself what she was giving her grandfather. It didn't work out either, she fired me, nobody told me anything, nobody was higher there…. So I went a few days later, when the primary office was to find out some information again. This time I received a brochure about Alzheimer's disease and a lecture on aggression, respectively, the primary director tried to cover Skřivanová's back. Medical records did not reach me until a few days later, who knows what was transcribed there. Skřivanová's words when submitting the documentation were: "But I will defend everything anyway…" Another gem was when the grandfather writhed in pain and we asked the staff to measure the temperature, which reached 39 degrees. He was receiving antibiotics, but only after 3 days did they find out that he had not urinated for three days, and when the doctor decided to act with that it might not be so hot, she drained 1.5 liters of urine from the bladder… Which is a bit enough for a small 500 ml of urine, right? After this event, my grandfather became the definitive lager and he was only at home for 3 months… My grandfather left us in pain, with terrible pressure ulcers, shrouded, because, according to the doctor, there are no hospitals to have suction devices… Our case is not the only one, a similar scenario is in most patients. Every day I met crying relatives, because they were always terrified than after the flu epidemic me.
V
Vendula Zavadilova on Google

Jsem velice spokojená ?
I am very satisfied ?
B
Bangkok Pattaya on Google

This senior center take care about old people very well.

Write some of your reviews for the company SENIOR CZ, s. r. o.

Your reviews will be very helpful to other customers in finding and evaluating information

Rating *
Your review *

(Minimum 30 characters)

Your name *