Správa železnic - Hasičská záchranná služba - Semanínská

Svršek na koněspřežné dráze České Budějovice – Linec

Prvním krokem v železniční dopravě u nás byla v roce 1825 v jižních Čechách zprovozněná koněspřežní dráha spojující města České Budějovice, Linec a Gmunden. Dráha měřila 128 km a cesta mezi těmito městy trvala 14 hodin. V roce 1872 nahradily koně parní lokomotivy. Právě na této první veřejné železnici na evropském kontinentě můžeme najít prvopočátky konstrukce upevnění kolejnic na našem území.

Více stavebních památek na tuto trať se zachovalo v sousedním Rakousku. Příčina tohoto stavu je jednoduchá. Stavbu na našem území vedl Prof. Ing. František Antonín Gerstner, který budoval úsek v letech 1825 až 1828 velmi důkladně a respektoval již zásady pro železnici s parním provozem. Nevýhodou stavby z tehdejšího pohledu byla její značná finanční nákladnost. Pro neshody s akcionáři a opakované překračování nákladů na stavbu byl F. A. Gerstner odvolán a stavbu trati do Lince pak dokončil podstatně levněji v roce 1832 jeho zástupce Matyáš Schönerer. Výsledkem úspor však byla skutečnost, že již za necelých 40 let při přestavbě trati na parní provoz v letech 1868 až 1871 bylo nutno levněji postavenou část stavěnou Matyášem Schönererem natrasovat a postavit zcela znovu. V části postavené F. A. Gerstnerem bylo možno využít prakticky celou trasu i drážní těleso.

Na našem území bylo v letech 1976 a 1977 prozatím obnoveno pouze několik metrů historického svršku koněspřežné dráhy u dnešní zastávky Bujanov a dále jeden krátký úsek na původním kamenném mostě. Na rakouském území se v roce 1996 podařilo uvést do provozu úsek dlouhý několik set metrů v okolí bývalé stanice Kerschbaum nedaleko státních hranic u Horního Dvořiště.

obr. 1 – železniční svršek koněspřežné dráhy na dochovaném původním kamenném mostě

Nádraží koněspřežné dráhy Kerschbaum se nachází v nejvyšším bodě původní trati v nadmořské výšce 709 metrů. Tady vlaky křižovaly a cestující mohli přestávku využít k obědu v první nádražní restauraci na evropském kontinentě.

obr. 2 – svršek koněspřežné dráhy u zastávky Bujanov

V Kerschbaumu je možno se svést koněspřežnou dráhou po rekonstruovaném železničním svršku. Kolejnice jsou podle původního vzoru tvořeny pásky z kujného železa o průřezu 52 x 9 mm o délce 2,8 až 3,8 metru. Tyto pásky drží zápustné hřeby na podélných dřevěných prazích o délce až 7,6 metru. Původně se tyto prahy vyráběly z jedlového nebo smrkového dřeva. Podélné prahy jsou pak uloženy na otesaných příčně uložených kamenných kvádrech. Ve výřezech v kvádrech podélné prahy drží klíny z tvrdého dřeva a čepy. Vzdálenost – tedy rozdělení – příčných pražců je 1,9 metru, tedy jeden sáh.

obr. 3 – podoba kolejnice koněspřežné dráhy z roku 1825

Koleje vedené v městských ulicích se zadlážďovaly. Zde se používaly litinové žlábkové kolejnice upevněné rovněž na kamenné pražce, avšak tentokrát kolejnice držely litinové stoličky.

obr. 4 – kamenné pražce v muzeu koněspřežné dráhy v zastávce Bujanov

Na koněspřežné dráze České Budějovice – Linec nacházíme tedy první kolejnicová upevňovadla a drobné kolejivo u nás. Tyto součásti byly tehdy zastoupeny hřeby, dřevěnými klíny, čepy a litinovými stoličkami.