Základní škola a mateřská škola Martínkovice

Konečně nastal vytoužený den, 2. listopad - Památka zesnulých. Jistě si každý z nás zavzpomínal na své blízké a zapálil svíčku. Pro děti to mělo být hezky strávené odpoledne. Při vyučování je vzpomínka na zesnulé trochu rozesmutnila, ale na výpravu, na tu se děti těšily již delší dobu a někteří odpočítávaly, kolikrát se ještě vyspí. Já se  také moc těšila a řádně vše na výpravu připravila. Naše cesta vedla k martínkovickému hřbitovu a následně k blízké Perníkové chaloupce. Jednoho dne, při návštěvě hřbitova, jsem totiž našla záhadný tajný pergamen, který nás měl dovést k pokladu. A na ten jsme byli všichni opravdu zvědaví. Jenomže, než jsme mohli poklad najít, bylo třeba splnit některé úkoly, které byly popsány v pergamenu. Po každém splněném úkolu jsme zjistili něco zajímavého. Třeba, kolik tu žije duchů, jaké tu mohou pobývat nadpřirozené bytosti, kolik je zde netopýrů a z čeho ježibaba dělá kouzelné placky, které jsme i ochutnali. Chutnaly báječně. Bezhlavý rytíř tu vystřílel svoje šípy, které se nám hodily na opékání tělíček ulovených myší. Neočekávaně se nám cestou zjevovala na stromech záhadná písmena a čísla, jako třeba K 4 či Z 27, což v dětech probouzelo neskutečné představy o podpisech a počtech K- kostlivců či Z-zombíků….a když v dálce zaštěkal nejspíš vlkodlak a místy se míhaly všelijaké stíny a barvy, to už se mě držely pevně, za cokoli, všechny děti….ale nebylo čeho se bát!  Znám zaklínadla na odhánění zlých sil a byla jsem připravena na vše. Tělíčka myší chutnala báječně. Pro místní skřítky děti postavily domečky, aby se měli v zimě kde schovat a po prohlídce Perníkové chaloupky a zahlazení stop po ohništi se začalo číst, kam se vlastně pro ten poklad vydat. Objevili jsme tajné značky, záhadný strom a nakonec i kouzelný pařez s křížem, který nám milosrdně svůj poklad vydal. Radost z nalezeného byla převeliká a odměna zasloužená! Děti jednohlasně řekly, že to byla jejich nejhezčí výprava a kdy bude další, což pro mě bylo tou nejkrásnější odměnou, jakou jsem si mohla zasloužit. Cestou zpět si děti v naprosté tichosti a úctě prohlédly hřbitov s vyzdobenými hrobečky a zapálenými svíčkami a dvě svíčky jsme tam zanechali zapálené, za všechny, na které jsme si vzpomněli. Myslím si, že to byl krásně strávený dušičkový den pro nás všechny.

Zapsala: Alena Vaněčková, vychovatelka ŠD, 2.11.2018

foto viz galerie