Základní Umělecká Škola Josefa Slavíka - Palackého nám. 253

Historie školy

Na základě nového zákona o jednotném školství (1948) byly po republice zřizovány ve velkém počtu Městské hudební ústavy, které přecházely vzniku dnešních základních uměleckých škol. Městský hudební ústav v Hořovicích vznikl 1. září 1949  a obýval areál hořovického zámku a z části budovu hořovického gymnázia. Bylo to první samostatné školské zařízení, v jehož čele stanul Jaroslav Hübner (1949 - 1950). Hudbě se zde vzdělávalo 161 žáků ve hře na klávesové, smyčcové a dechové nástroje. Nový školní rok byl již zahájen v budově bývalého františkánského kláštera na náměstí v Hořovicích, kam  byl ústav přemístěn, a ve které škola sídlí dodnes. 

Klášterní budova byla založena v roce 1674 Bernardem Ignácem z Martinitz (1603 - 1685), nejvyšším pražským purkrabím, královským místodržícím a nositelem Řádu zlatého rouna. Objekt, který je nyní v majetku Nadace KONVENT PAX, je od 3. května 1958 zanesen v seznamu českých kulturních památek.

Rok 1951 přinesl další významný pokrok ve vývoji československého hudebního školství, z městských hudebních ústavů se staly Hudební školy s jednotnými učebními osnovami a pevným organizačním řádem. Roku 1961 došlo k přejmenování na Lidovou školou umění a později v roce 1990 na Základní uměleckou školu, která od počátku nese svém názvu jméno českého skladatele a slavného houslisty Josefa Slavíka, nazývaného „ český Paganini “. 

Josef Slavík (26. 3. 1806 – 30. 5. 1833)

Vynikající houslový virtuóz Josef Slavík se narodil jako prvorozený syn v rodině učitele Antonína Slavíka. Otec sám byl aktivní hudebník a tak malého Josefa vedl k houslím od útlého dětského věku. 

Neskutečný talent v podobě mladého houslisty slyšeli posluchači také za hranicemi tehdejšího Rakouska Uherska a obdivovalo jej mnoho evropských měst. Cesta Slavíkova na výsluní koncertních pódií začala v raném dětství, kdy zastával funkci primária houslí v kvartetu hraběte Rudolfa z Vrbny v Hořovicích, kam se jeho rodina v březnu roku 1815 přestěhovala. Hrabě rozpoznal velký talent a poslal jej na studia do Prahy k řediteli konzervatoře Daviši Weberovi. Po absolutoriu zastává místo v orchestřišti Stavovského divadla a v roce 1825 odchází do Vídně, kde přijímá místo v císařské kapele. V téže době chystá Slavíkův konkurent Paganini sérii koncertů v habsburské metropoli. Nic netušícímu mistrovi zahrál český houslista i jeho Zvonkové rondo, které si zapamatoval po jednom poslechu. Vypráví se, že Paganini tehdy k českému mistrovi pronesl: „Vy jste ďábel, svět se třese, když hrajete“.

Slavík posléze odchází do Paříže, kde se nedokázal prosadit proti pletichám tamních hudebních kruhů a opět se vrací do Vídně, kde plánuje turné, jehož osou by měla být Pešť (dnešní Budapešť) a další města. Slavíkovi dala příroda ohromné nadání, bohužel však křehké zdraví. Přechozená chřipka Slavíka oslabuje natolik, že v Pešti ve svých 27 let umírá. Až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově.

Josef Slavík byl činný také jako skladatel, přičemž jeho dílo směřovalo k vytvoření virtuózních skladeb pro housle, z nichž nejznámější je houslový koncert složený a předvedený při absolventském koncertě na Pražské konzervatoři, a 2. koncert a moll. 

Je velká škoda, že tak schopní a nadaní umělci předčasně ze života odcházejí. Bůh ví, kdo by byl historicky v celosvětovém měřítku největší osobností houslové hry. 

Současnost - charakteristika školy

Od doby vzniku naší Základní umělecké školy jako instituce uměleckého vzdělávání na Hořovicku se v srdcích žáků probouzela umělecká múza po celých dlouhých 65 let. A ačkoli se za tu dobu měnili státní režimy, učitelé, zázemí v budovách, učební plány ve vzdělávání, Základní umělecká škola vždy představovala prostředí, ve kterém každý žák rozvíjí umělecké nadání a zároveň svým přístupem si utváří vlastní osobnost, chování a smýšlení za podpory rodičů, pedagogů a ostatních zaměstnanců školy. Základní umělecká škola Josefa Slavíka Hořovice patřila vždy k těm početně menším školám, kde se vyučovalo hudebnímu, tanečnímu a také výtvarnému oboru, a i přes různorodost pedagogických osobností napříč obory tu byla vždy snaha o rovnováhu v motivaci žáků o uměleckou činnost i požadavky na kvalitu jejich vzdělávání.

Naše ZUŠ hrdě nese ve svém názvu jméno jineckého rodáka Josefa Slavíka, jenž se stal houslovým virtuózem, kterého obdivoval celý svět. Nejen na Hořovicku měl řadu následovníků a jeho odkaz budiž nám vzorem úspěšné umělecké osobnosti, kdy i v současnosti je více než důležité rozvíjet a kultivovat osobnost žáků po umělecké, ale i lidské stránce. Soustavnou uměleckou činností v nich pěstovat pracovní návyky a morální vlastnosti, které spoluutvářejí jejich pozitivní hodnotovou orientaci v životě.

Vize školy

se opírá o to pozitivní ve škole s tím uvědoměním, že je stále co zlepšovat. Chceme být takovou školou, kde odbornost pedagogů, aktivní cílevědomý přístup a přátelská atmosféra vytváří všem plnohodnotné podmínky ke vzdělávání. Školou, kde se co do nejvyšší míry uplatňuje individuální přístup a kde se v žácích probouzí vztah k hudbě jako celku, zájem o hru a aktivní uměleckou činnost. Školou, kde kvalitní výuku v příjemném prostředí a přátelském kolektivu pedagogů podtrhují pravidelná vystoupení žáků, jež jsou důležitým motivačním prostředkem a zároveň se významně podílí na kulturním rozvoji nejen v oblasti Hořovicka a Podbrdska, ale i v celorepublikovém, potažmo mezinárodním měřítku. V naší Základní umělecké škole Josefa Slavíka Hořovice budujeme otevřené, přátelské, kulturní prostředí, kde vládne školní klima charakterizované optimizmem a vzájemnou důvěrou mezi učiteli i žáky školy. Plánujeme „velké cíle“, ale reálné a dosažitelné.