Církev NOVÝ ŽIVOT - Veleslavínova 3108/14

to Ad Min: určitě k nim zajdi! Po tom určitě toužíš! Jíst v tak vytříbené společnosti - to je čest! Dříve se podávalo klasické, obyčejné jídlo a pití. Zlatá whisky za 400Kč - to byl luxus! Dřív. Bejvávalo! Jak touha po moci a penězích sílila...bankovní konto začalo "praskat ve švech"... i jazýčky se papalášům rozmlsaly. Dnes už se podává pouze výběrové hovězí z německé Biofarmy (řídí se heslem: kdo nejí tohle luxusní hovězí, jí proti nám!) K pití se už podává pouze drahé víno (Italské - převážně z Rivy - lahvinka vlastní výroby/dovozu) nebo luxusní Gin. Hlavně u oběda musíš sníst vše a nezapoměn: chválit! chválit a chválit!!! Pokud by v tobě přecejen hlodal jiný pocit, názor, a to, že ti maso či podávané pití nechutnají, tak to pozor! Nevíš co je dobrý! To ví moc dobře jen papaláši! (pozor - jen oni ví, co je dobré ve všech oblastech! Jen oni vědí nejlíp, co ty máš dělat, jíst, jak se máš chovat, oblékat, s kým se můžeš bavit, jak a s kým máš ŽÍT! Jiný názor je nepřípustný! Když nebudeš dělat to, co chtějí, tak žiješ špatně s Bohem, odstrčí tě na "okraj" církve a ostatním nedoporučí (tady se nezakazuje, ale nedoporučuje) se s tebou přátelit!) Bude na tebe opovrženě nahlíženo hezky shora. Tento tvůj pocit či názor bude potlačen, tak jako všechny názory a pocity jednotlivců v této sektě. Z člověka dlouhodobou pozvolnou manipulací udělají "ovci". Člověka, který se bojí mít vlastní názor, nebo když ho má, tak se ho bojí říct nahlas! Člověka, který není sám sebou, a neví, kdo vlastně je. Protože je vyučován, vychováván v neustálém strachu a silně negativním prostředí. Touto žel dokonalou manipulací z člověka vycucnou všechnu radost ze života. Neustálý strach, nátlaky nejen jednoho vycucnou či dovedou do blázince. Papalášům to je zcela jedno. Pro ně lidé nejsou důležití. Pro ně je důležité, jak se mají jejich nejbližší rodiny (pokud z nich mají prospěch), majetek a hlavně bankovní konto. PART 1

Meloun se řadí do zeleniny, ačkoliv má sladkou chuť přesněji se jedná o plodovou zeleninu čeledi tykvovité jako je např. cuketa či dýně, ale i okurka meloun má vysoké % vody (přes 90 %), a proto se mnoho lidí domnívá, že je ideální na hubnutí je pravda, že meloun má na 100 g okolo 130 kJ, takže je to opravdu potravina nízkoenergetická, ale i zde je třeba dávat si pozor na množství – a to možná více než kdekoliv jinde, jelikož meloun se dobře jí – „a je to přece jen voda“ určitě si jej v jídelníčku dopřejte, jelikož v létě příjemně osvěží, postará se o doplnění tekutin a obsahuje i velké množství vitaminů a minerálních látek, z nichž většina se řadí do antioxidantů – vit. C, beta karoteny (ty bojují v těle proti volným radikálům, které způsobují předčasné stárnutí, ale také mohou způsobit kloubní záněty, nádorová onemocnění…) výborný zejména do ovocných salátů jako svačinka V seznamu níže jsem se snažila vytvořit pro představu množství nejen zeleniny, ale i ovoce, které poskytuje 400 kJ. A mají velmi podobně množství sacharidů pro srovnání. Vyvážená svačinka by však měla být vždy doplněna ještě o bílkovinou potravinu (jogurt, tvaroh, sojový nápoj, sýr, vysokoprocentní šunka…). Více zasytí a není třeba za hodinu jít na další „nášup“. Můžete si zde všimnout, že 100 g kus banánu = 300 g melounu. Ale 2 ks banánu byste si za den málokdy naráz dovolili, pokud byste nebyli např. po náročnější pohybové aktivitě, proto ani půl kila melounu nedoporučuji. Navíc objem vody v melounu dočasně zaplní a člověk si myslí, že už nemusí jíst (např. večeři), ale nezapomínejte, že meloun vám nedodal žádné bílkoviny, a není to vyvážený chod. Takže jej určitě nevyužívejte k dietám, jak rychle zhubnout, dlouhé trvání by to bohužel nemělo. Avšak jako osvěžující svačinka do vyváženého jídelníčku může meloun posloužit velmi dobře. A 300 g by měla být maximální porce v rámci 1 chodu.

Reakce na Sofia Vlasová Žel, toto bylo celkem běžnou praxí, ale nebylo to pro každého. Jen pro „duchovně vyspělé.“ Občas jsme se sice na veřejném shromáždění v modlitbě vyjádřili tak, aby na bezbožných Bůh ukázal svůj trest. A dokonce i ve chvalách jsme s oblibou tyto písně zpívali – však Bůh je za to odsoudí, tralalá!! – No, mimo zorné pole všech jsme však po večerech, více či méně pravidelně, obcházeli pod okny různých lidí, kteří z církve odešli, nebo jsme je vyhodili. Jak už jsem napsal, osobně jsem to považoval za důkaz mého vyššího duchovního stavu, navíc potvrzeného pastorem, který z Boží inspirace určitě dobře věděl, jak dobře na tom jsem. Však proto jsem se mohl osobně zapojit do tak důležitého duchovního boje, a přičinit se na očištěni Světa. Když se na to podívám s odstupem, byla to jedna z prvních věcí, která mi vyvstala, když jsem byl i já před lety vyhozen. Myslel jsem si, že toto mi Bůh už nikdy odpustit nemůže. Jako by mi spadly klapky z očí a já viděl, že to bylo jen sprosté proklínání a zaříkávání, které jsme však vydávali za modlitby, a ještě si to potvrzovali Biblí. Vždy, když jsme ve svých vyjádřeních, či prosbách, nebo vyhlášeních zašli dál než obvykle, vraceli jsme se domů nadšení, jak úžasnou práci jsme zase odvedli. Tedy, za mého působení to znamenalo, aby ty dotyčné Bůh odklidil, nebo odhalil jejich stav a zdiskreditoval je, myšleno, aby zkrachovali, aby se rozpadly rodiny a oni skončili jako bezdomovci. Přičemž jsme s pastorem žertovali o tom, jak si to „ti bezbožní“ spolu vzájemně rozdávají. Jakou frustraci jsme zažívali, když jsme shledali, že se jim daří, že si nakupují auta či byty a hluboce jim to nepřáli, a jaká radost nás naplnila, když jsme u těch dotyčných zavnímali nějaký problém. Když jsme delší dobu neviděli, že by se u nich doma svítilo, nebo jsme zjistili, že se rozhádali. To jsme pak mohli rozvíjet své snové diskuze, jak se naše „modlitby“ naplňují. No, jednoho dne jsme uviděli za nutné, vykročit i za hranice města. Sedli jsme tedy do auta a vyrazili na dlouhý výlet do jiných měst. Zde totiž měly svá shromáždění církve, které jsme viděli, jako ty bezbožné podporující. Objeli jsme tedy Prahu, Žilinu, Banskou Bystrici a skončili dokonce až v Budapešti. Všude jsme obešli jejich budovy, provedli náš zaříkávací obřad a „spokojení“ z dobře odvedené práce se vraceli domů. Jak hloupým se člověk může, ve službách takovému podivnému bohu stát, podtrhuje i fakt, že jsem s nadšením, jako bych byl někdejší izraelský zvěd, dlouhé hodiny, v zimě v létě, trávil právě před budovami jiných církví a vysledovával, kolik lidí, a kdo všechno tam chodí. Zatímco náš pastor kázal na shromáždění Nového Života, já se po domluvě s ním vypařil, abych mohl prolézat křoví, ve snaze dostat se, co nejblíže k probíhajícím rozhovorům těch, kteří nebyli „naši.“ Ba co víc, byli proti nám, což se samozřejmě rovnalo tomu, že byli proti Bohu. No, a hezky za tepla to vše vyšmýrované přinášel do velína. Když bylo třeba, prolézal jsem katastr, abych zjistil, kdo kde bydlí, a za jakých podmínek tu nemovitost pořídil. Když bylo třeba někoho zdiskreditovat, samozřejmě „bezbožného,“ postaral jsem se o to, a rozesílal maily všude tam, kam bylo třeba a ještě byl hrdý na to, jak dobrý v tom špiclování jsem. Však pastor měl vždy takovou radost, když jsem něco nového zjistil, a tím jsem zároveň měl potvrzení, že i Bohu se musím líbit. Možná, že i toto byl důvod, proč mi po mém selhání pastor sdělil, že „nebude tak blbej, aby mi dával šanci, jako ostatním,“ a možná by pro něj tehdy bylo lepší, abych se ztratil, třeba jako ti, proti kterým jsme tak horlivě „bojovali.“ Tuším, kdo tuto záslužnou činnost převzal po mě, však v tom pokračují i nadále, ale dnes už vím, že jim není vůbec co závidět. Třeba jim po přečtení této mé zkušenosti něco dojde.

Četl a slyšel jsem o tomto společenství hodně. Nejsem ale člověk, kterému by jen stačily zprávy z doslechu. Sám jsem se chtěl přesvědčit, co je na tom pravdy, a navštívil jsem proto osobně shromáždění této církve. Na dotaz pořadatelské služby, odkud přicházím, jsem byl z této akce vykázán dříve, než se program dobral k začátku. Nemohu tedy zodpovědně vyhodnotit pravdivost uvedených recenzí, za mě jsem si však obrázek udělal.

Skvělé místo, nikde jinde se mi tolik nelíbilo, jako právě zde. Budova na vás dýchne nezapomenutelnou atmosférou sedmdesátých, jakož i osmdesátých let. Vše je zachované v původním stavu bez rekonstrukce či zbytečných zásahů. Nejprve vejdete těžkými, prosklenými dveřmi s archaickým madlem, za nimiž na vás čeká dočista prázdná, leč malebná kukaň pro vrátného se vzkazem "jsem v dílně", neotřele vyzdobená plakáty a letáky z dob dávno minulých. Po točitém, mírně zažloutlém schodišti vlevo se dostanete k hojně využívanému Centru pro integraci cizinců z Vietnamu, jež je financováno z prostředků Evropské unie. Naopak chodbou vpravo dojdete k rozkošnému foyer se šatnou, vchodem do záhadných prostor (snad oněch dílen) a starobylým hygienickým zařízením. Další chodba vás dovede buď do hlavního sálu nebo do místnosti s těžkými hnědými závěsy a podlahou pokrytou archivním linoleem. Hlavní sál je velice variabilní, vkusně vyzdobený plakáty hvězd dávno padlých. Přední části vévodí rustikální podium, na něž lze vystoupat po malém schodišti, a okrově žluté závěsy. Podlaze je dobré věnovat zvláštní pozornost, jakož i polstrování vínově červených křesílek. Místo jistě stojí za návštěvu, něco takového jinde jen těžko uvidíte. Nemohu opomenout okolí, které má do malebnosti sice poněkud daleko, ale na žádném jiném místě se neprocvičíte v postřehu, jako právě zde. Obzvláště vlakové nádraží je místem příhodným pro trénink kognitivních schopností. Neotřelý mix kultur a národností, jakož i pachů, chutí, nechutí a vůní, se vám vryje pod kůži. Lokalita disponuje rovněž množstvím více či méně kvalitních stravovacích zařízení, restaurací, kaváren, bufetů i pajzlů. Každý si může vybrat. S rodinou jsme zvolili světově proslulý řetězec a nepochybili jsme, vše bylo připraveno rychle a chutně. Obzvláště nás potěšily balonky pro děti, jimiž se mohly zabavit během naší dlouhé zpáteční cesty. Jako jedno z mála okolních měst, disponuje toto malebné místo vlastní lanovou dráhou, která je v provozu snad každý den, což je vynikající. Výhled nás opravdu okouzlil. Cílovou stanicí pak byla Větruše, kde bylo ihned několik možností kulturního vyžití. Zrcadlové bludiště, park, zámeček a dokonce sportoviště. Excelentní. V restauraci jsme po náročném dni rádi ochutnali několik místních delikates a odebrali jsme se relaxovat na terasu s vyhlídkou. Byl to báječný den, nádherný zážitek, některá místa byla opravdu silná, intenzivní. Lidé zde byli přátelští, někteří až příliš. Dávám plný počet hvězd, nebyl jsem zde naposledy.

Skupina indokrinovaných lidí, ze kterých si její pastor vytvořil svůj pohodlný život. Řada krátkodobých dovolených u moře i v horách, které však řada členů nemůže zaznamenat. protože se většinou odehrávají mezi jednotlivými setkáními. To pak vytváří dojem, že je stále skupinou zaměstnán a stále k dispozici. Hromadění majetku na vlastní jméno či na členy rodiny, prezentováno jako zhodnocování vybraných církevních peněz. A toto je před řadou těch, kteří dali, ať už ze svého nadbytku i nedostatku zatajováno. Milióny na různých účtech. Ústa plná morálky, čistoty a Boha, ačkoliv vždy jen použitá jen proto, aby byli druzí udržováni pod kontrolou a vinou. Odsuzování druhých za věci, které sám dělá, ovšem dobře, skrytě a v utajení. Předkládání samotného sebe za příklad štědrosti, nicméně nerozdává z toho, co opravdu vydělal svou prací, rozdává z toho, co vybral od druhých. A štědrost? I ta je prezentovaná jen na oko. Ve skutečnosti jde jen o nepatrný zlomek z toho, co se mu podvodným jednáním podaří ukořistit. Dobročinnost byla vždy jen pozlátkem, které odvádělo pozornost. Roky života mimo běžnou společnost, pouze v kontaktu s uzavřenou komunitou, z něj učinila člověka, který prostě žije mimo realitu. Žádné veřejné vystupování. Nikdy vlastní kůži nevystavil, nikdy nebyl ochoten se veřejně za svou víru postavit. Když se ukázal na veřejných akcích, tak vždy jen zpovzdálí. Nenápadně kdesi za křovím. Dokonce, i když se členové skupiny měli setkat s jeho vlastní rodinou, prosil je, aby s nimi o Bohu nemluvili. Taková je skutečná smělost tohoto muže "víry". Sám říkal, že peníze se válí všude na zemi a stačí se jen sehnout. Vytvářel tak dojem, že musí nutně mít všichni a pokud nemají, je to jejich vina. Vytvořil tak prostředí srovnávání se, postavené na vině a strachu, že i důchodci mají výčitky, když mezi sebou nevyberou velké částky peněz, aby tohoto člověka mohli obdarovat. A co on? Vůbec mu nepřijde divné, když si od těch, kteří sami potřebují, tyto peníze vezme. Prostě se sehne a ty válící se peníze sebere. Vždyť je to Boží dar, Boží požehnání, kterému se všichni ostatní brání. A ještě se nestydí podvodně získat statut církve, aby získal další výhody a otevřel si dveře na další místa, kde prostřednictvím svých oddaných bude moci šířit svůj vliv. Dokonalý muž za oponou.

Je to církev, kde lidé skutečně žijí s Bohem a podle Božího Slova. Protivenství je jen důkaz PRAVOSTI této církve. Nenechte se odradit nenávistnými komentáři.

Very good place to visit. Worth stopping by. Nice building, windows, chandaliers, tables. See you next time, Henry.