Clinterap Ltd.

Člověka s akutními obtížemi pošlou s chutí do prd.... Absolutní nezájem... Nás se to netýká, vyhnout se velkým obloukem zdejšímu ZAŘÍZENÍ!

Velmi dobrý pan doktor Vladimir Popruženko.

Jediný normální lékař pan doktor Fedak přestal z ničeho nic ordinovat aniž by to dal vědět dopředu. Takže jsem byla dost nepříjemně překvapená. Chodila jsem k němu přes dva roku. Budujete si nejakou důvěru a pak jste zaskočeni. Ostatní lékaře neznám. Nicméně jsem byla u pana doktora , který je z čech a ten mi řekl , že se nikdy nevylecim a ja odchazela s brekem domů. Ostatní jsou z polska a ukrajiny , takže těžko říct. Doporučuji se poohlédnout jinde než zde. ;)

Clinterap jsem navštěvovala ještě když ordinoval MUDr. Čilík, to byl skvělý psychiatr, následně jsem se objednala k panu Uziallovi, s tím že mi sestřička do telefonu řekla, že se pacientum věnuje o něco víc než jenom tak, že vám napíše léky a pošle domů. Sama trpím hpo a léky jsem vysadila po intenzivním psychoterapeutickém pobytu a dle rad pana Jána Praška, který byl 6 týdnů tam mým psychiatrem. Panu Uziallovi jsem říkala, že medikaci odmítám, i tak mi byla předepsána antipsychotika, protože sama se prý nikdy nevyléčím a medikaci potřebuji. Pochopila bych to, že mi cpe léky kdybych měla těžké deprese, ne když mě tíží problémy které jsem si vyhnala do extrému díky mé diagnóze, no jenže to se člověk asi nikdy nemůže dozvědět, když vám nerozumí půl slov. Tak jsem si dala tedy dvě tabletky zázračného buronilu, antipsychotika jsem již užívala dřív, ne jedny a tak mě nepřekvapilo, jak moc mrtvá jsem po něm byla, brala jsem ho jen na spaní a když jsem šla na další kontrolu, tak mi pan Uziallo řekl, že si mám dávat další i v průběhu dne, i kdyz jsem byla extrémně unavená, nedokazala jsem chodit rovně a potřebovala jsem po něm spát. Ale to je všechno ještě v pořádku, člověku holt medikace občas nesedne, to se dá pochopit, to co je nepochopitelné je to, že mi i na druhém sezení po tom co jsem mu výslovně řekla že medikaci odmítám, cpal léky dál a hrozně se divil, že jsem svůj buronil vyhodila. Byla jsem na tom v tu dobu už relativně dost zle, tak jsem chtěla podstoupit znova psychoterapeutický pobyt, tak jsem ho poprosila, jestli by mě neobjednal. A v ten moment mi došlo, že problém nebude asi ani v medikaci, ani v malé jazykové bariéře, ale v panu doktorovi, protože ten po mé prosbě vypadal jako kdybych ho žádala o nové kolo k vánocům. Dost rázně se mě ptal a nechápal, proč by mě tam objednával on, když na pobyt pojedu já, prý mi dá poukaz a já si mám do Olomouci zajet sama. Háček je v tom, že do pobytu který je hrazený pojišťovnou mě musí objednat on, stejně jako pan Čilík dva roky zpět, dokonce jsem si do olomouce zatelefonovala a opravdu mě musí objednat lékař, jenže toho to tak očividně otravovalo, že asi 15minut jenom argumentoval tím že to je moje povinnost. Nakonec jsem ho požádala aby to zkusil, ale ještě před tím jsem zjistila, že volné termíny jsou až v létě dalsího roku, takže jsem se panu Uziallovi nikdy neozvala a doufám, že ho ten pětiminutový hovor do FNOL moc nevyčerpal, teď jsem druhý měsíc na nemocenské a díky této zkušenosti jsem se doteď neodhodlala k tomu se léčit dál, protože místo toho aby vám někdo pomohl, vám dají jasně najevo jak moc ho svým stavem otravujete. Ještě jsem zapomněla, jak odkazoval na svou roční praxi, moc gratuluji, tady se to docela podepsalo. Ještě bych chtěla dodat, že jsem léky nebrala více než rok, takže to co mi bylo předepsáno nebylo nic přechodného, souhlasila jsem jenom s terapií, ale na to mi pan doktor ten jeho slavný poukaz nikdy nenapsal.