Fakultní nemocnice Plzeň - psychiatrická klinika - Edvarda Beneše 1128/13

2.7/5 based on 7 reviews

Contact Fakultní nemocnice Plzeň - psychiatrická klinika

Address :

Fakultní nemocnice Plzeň, Edvarda Beneše 1128/13, 305 99 Plzeň 1, Czechia

Phone : 📞 +77
Postal code : 305
Website : http://www.fnplzen.cz/
Categories :
City : Plzeň

J
Jiřina Hrubá on Google

A
Adriana Černá on Google

K
K on Google

J
Jan Linek on Google

O
OTT Studios on Google

Nikdy sem ani nikam jinam do jiných psychyatricých leceben nedávejte svoje deti sam sem tm byl a vim očem mluvim. Máte li svoje deti aspon trochu radi,nedavejte je tam
Never put your children here or anywhere else in other psychiatric schools, I've been here alone and I know my eyes. If you like your children at least a little, don't put them there
L
Lillith on Google

"V DPK Plzeň-Lochotín je podle Kristýny Š. program naprosto nedostačující – chybí jakákoliv arteterapie a k dispozici jsou pouze deskové hry a televize. Eliška S. v DPN Plzeň-Lochotín nebyla po příjezdu diagnostikovaná a psycholožku za celý pobyt neviděla ani jednou. S psychiatrem sice mohla mluvit denně, ale pouze na pět minut." Zdroj e15
"According to Kristýna Š., DPK Plzeň-Lochotín's program is completely insufficient - no art therapy is missing and only board games and television are available. Eliška S. at DPN Plzeň-Lochotín was not diagnosed upon arrival and did not see a psychologist during her entire stay. She could talk to the psychiatrist daily, but only for five minutes. "Source e15
K
Kátinka Švejdovičková on Google

.... Místecko... Kde mi bylo, za poslední roky bylo nejlip. Z téměř prohrané bitvy, jsem se tam doplazila. V hlavě mi jela hrozná vlna přesvědčení, že u mě stejně není reálná šance, vrátit se do ty bitvy,, počínaje, zaklapnutim dveří, za detoxen nebo Odd.B" pri síle, abych se mohla ochránit... Nenechat se, opět poslat k zemi a tam už se jen plácat v bahne. Věděla jsem, že mi stačí jediný zásah k tomu abych se horko těžko zvedala.Sama jsem se z posl. sil a touhy žít.. dokázala vytáhnout jen na nohy. Na kterých jsem se udržela jen malou chvilku a opet jsem se pleskala v úplně stejných s...... Když jsem viděla kolik mě to stoji bolesti, dzuepresi, utrpeni.. Prostě, nejtmavsich... nejistych,strachuplnych, bezmocně šílených stavu.. Nejhorších co jsem zazila... a jen proto. Abych stále znova a znova, padala k zemi... Tak to mě to před dalším pokusem vstát, úplně odrazovalo. Bylo to stále těžší, náročnější... ?????? .... Takže z bitvy, v které kdybych zůstala. Tak bylo jasné. Ze sama.. Ani s pokusy podaných rukou, ke zvednutí a vytáhnuti z těch pleskancu.Bych tam nepřežila.. V už náročným, zmatenym,sílicim uvažování.. Se mi vyskytovalo stále intenzivněji, jedině řešení... Žít nebo čekat kdy se plesknu ve svých s...... naposledy... A bude konec. KONEC te věcné bezmoci, stavu, touhy střízlivě života, obav, že to stejně nedokážu, Tim pádem prohlubování, psych.stavu a nekonečnému propadani se. Které nabízelo pořád méně šanci,jak se vyhrabat zpet. Zvolila jsem ŽÍT. I když jsem vedela, že to bude šílene těžke, snad až nemozne,. Ocitla jsem se tedy opět v bojišti. Tuto ale mělo kolem sebe hradby. Věděla sem, že tady mě nikdo neohrozí. Již jsem nebyla ani sama, všichni jsme bojovali proti stejnému nepriteli.A hlavne kolem sebe jsme měli SILNÉ VOJSKO, které nás chtělo naučit používat co nejvíc zbraní k přežití. Chrání a provádí nás celou dobu. Dokud se nevratime zpátky za hradby, do sve bitvy. Dokážou vám dat pocit bezpečí,všeho co jste postrádali... Zacinala jsem tedy několik různých bojů. Prepadavaly mě z toho myšlenky se tady vzdát a vrátit se tu zpět.,Do krutejsiho boje. V kterém jsem ale byla zvyklá a znala sem ho. Věděla jsem co se tam můžu čekat. Tady to bylo přes vše co mi bylo dopřáno,, srovnano..pomozeno. Náročnější..jinak náročnější.. Převladalo mi v hlavě, že je nemožný vyhrát. A konečně zabalit ty zlý časy. prostě se vrátíte domů, začít to tak cítit... opravdu mít dobojovano to nejtěžší. Už se muset jen dobre hlídat..chránit. A do žádných bojů se již nedostat. Silné vojsko??vědělo, že udělat krok zpět za hradbu... Je muj jistej pád na zem. Vzhledem k tomu, že bych se rozhodla ve chvílích, kdy jsem byla úplně slabá. Nejspíš bych nemusela čekat ani má úder, který mě pošle dolu.Ukkiuzka bych sama. Přiznání si, že to opravdu neustojim, bylo venku. Ok. Tak jdu.. Zabíjí ji tady. Tady to má smysl zkoušet. Během času mi bylo lépe a lépe. Začaly se mi měnit náhledy,a vlastně vše k lepšímu. Pořád se to pralo ve mě dost. Ale i tak to chtělo držet a nevzdat se. Každým dnem tam člověk nabere sílu, chuť žít. A chuť vyhrát. Nedá se zapomenout. Boj to je, byl a bude.. Ale cele kompletni vojsko dělá vše, at se vracíme co nejvíce obrněni.Daji nám štíty. Naučí se přání vším, co máme k dispozici. Ukáží nám směry, v kterých by se nám darilo nejlíp chránit. Kde na nás bude cihat nejmíň nebezpeci. Udelaji maximum, k našemu zdárnému návratu, tou nejběžnější cestou,.....?❤️❤️❤️ Pak už nachystani. vyzbrojeni... Schopni se vrátit po svých,.. A pak už si jen volit správně rozhodnutí a snažit se nepreslapnout. Moc se mi vše. Co se týče chvil, celého nás chránícího vojska a vše s tím spojeného. Vrylo do srdíčka. Moc si toho všeho vážím, pristupu k liden.. Ochoty... Prostředí... Šance tam být...snahy pomoci..... Je toho nevycislitelnexza co děkovat, vážit si a být vděčná.☺️?????? Ještě jednou.. Mockrát ze srcde dekuji???
.... A place ... Where I've been, it's been the best in years. From an almost lost battle, I crawled there. There was a terrible wave of conviction in my head that I still had no real chance of returning to the battle, "starting, knocking on the door, for a detox or Odd.B" with the strength to protect myself ... Don't let go, send again to the ground and just clapping in the mud, I knew that a single intervention was enough for me to get up hard with the heat. just a little while and again I slapped in exactly the same s ...... When I saw how much it cost me pain, dzuepressi, suffering .. Simply, the darkest ... insecure, fearful, helplessly crazy state .. The worst I am she experienced ... and only because I fell to the ground again and again ... So it completely discouraged me from getting up before trying again. It was getting harder and harder ... ?????? .... So from the battle in which I stayed. That was clear. From herself .. Even with attempts to shake hands, to lift and pull out of those flats. I would not survive there .. In an already demanding, confused, growing thought .. It occurred to me more and more intensely, only the solution ... To live or wait for me to clap in my s ...... for the last time ... And it will be over. END OF material helplessness, state, longing sober life, fear that I still can't do it, Tim the fall of deepening, mental state and endless sinking. Which offered less and less a chance to dig back. I chose to LIVE. Even though I knew it was going to be insanely hard, maybe not. So I found myself on the battlefield again. But there were walls around it. I knew no one would endanger me here. I was no longer alone, we all fought against the same enemy. And especially around us we had a STRONG MILITARY, which wanted to teach us to use as many weapons to survive. It protects and guides us all the time. Until we return behind the walls, to our battle. They can give you a sense of security, everything you missed ... So I started a few different fights. I had the idea to give up here and come back here., To a harsher fight. But which I was used to and I knew him. I knew what to expect there. Here, in spite of everything that was allowed to me, "compared ... helped." More challenging..otherly more challenging .. It occurred to me in my head that it was impossible to win. Finally wrap up those bad times. you just go home, start to feel that way ... really have the hardest fight. They just have to be well guarded ... protected. And don't get into any more fights. The strong army knew that to take a step back behind the wall ... It is my fall to the ground. Because I would make a decision when I was completely weak. I probably wouldn't even have to wait for my punch to send me down. The confession that I really couldn't stand it was out. Ok. So I'm going ... He's killing her here. It makes sense to try here. Over time, I got better and better. My views began to change, and actually for the better. It was still pretty hard on me. But he still wanted to hold on and not give up. Every day one gains strength there, the desire to live. And the desire to win. It cannot be forgotten. The fight is, has been and will be .. But the whole complete army does everything to return as much armored as possible. They give us shields. They will learn the wishes of everything we have available. They will show us the directions in which we would be best protected. Where the least danger will stand on us. I will do my best, for our successful return, the most common way, ..... ?❤️❤️❤️ Then they are ready. armed ... Able to return on your own, .. And then just choose the right decision and try not to slip. I love everything. As for the moments, the whole army protecting us and everything connected with it. It carved into the heart. I really appreciate all this, the approach to people .. Willingness ... Environment ... Chances to be there ... efforts to help ..... There is an inexhaustible thing to thank, appreciate and be grateful. ' ? Once again .. Thank you so much from srcde???

Write some of your reviews for the company Fakultní nemocnice Plzeň - psychiatrická klinika

Your reviews will be very helpful to other customers in finding and evaluating information

Rating *
Your review *

(Minimum 30 characters)

Your name *