Kostel Stigmatizace sv. Františka

Rozhovor pátera Kamila vrzala pro Kolínský deník:

rozhovor

Ke kterému roku se datuje vznikl zásmuckého kláštera? Povězte nám něco o jeho historii.

Dle zakládací listiny z 11. 3. 1690 je zakladatelem kláštera Adolf Vratislav Sternberg. Roku 1691 pozval do Zásmuk Řád menších bratří (františkánů) OFM. V letech 1692 - 1694 stavěli bratři klášter a následně kostel Stigmatizace sv. Františka. Příchodem františkánů, tak začalo nové období dějin tohoto místa.

Klášter za dobu své existence zažil dobré i špatné časy. Dvakrát se stal přímým účastníkem válečných konfliktů, jejichž výsledek rozhodoval o osudu našeho národa. Byla to sedmiletá válka

(1756 - 1763) a II. světová válka (1939 - 1945).

Zásmucký klášter účastníkem bitvy u Kolína

Za vlády Marie Terezie vpadla do Čech na jaře 1757 pruská vojska pod velením svého krále Fridricha II. Velikého. Ten měl pověst těžko porazitelného vojevůdce, kterému se podařilo z 15 bitev zvítězit celkem dvanáctkrát. Po bitvě u Štěrbohol poražená rakouská armáda ustoupila do Prahy, kterou Prusové oblehli a bombardováním z těžkých děl ji začali cíleně ničit. Na pomoc Praze postupovala od Golčova Jeníkova další rakouská armáda pod velením maršála Leopolda Dauna. Její přední voj dorazil 13. 6. 1757 do Zásmuk. Fridrich Daunovi vytáhl od Prahy vstříc a tentýž den Prusové dorazili k Českému Brodu, kde se 18. 6. obě vojska spolu střetla v postavení jižně od silnice Český Brod – Kolín. Účastníky bitvy se tak stala řada obcí od Chocenic a Křečhoře až po Zásmuky. Bitva začala v půl jedné odpoledne a skončila okolo deváté hodiny večer naprostým vítězstvím rakouské armády, v jejíž řadách bojovalo nezanedbatelné množství mladých českých rekrutů. Ztráty na rakouské straně činily 9000 mužů, Prusové měli 14000 padlých. Během bitvy přiváželi raněné z obou znepřátelených armád do Zásmuk. Tady je ošetřovali v klášteře i po domech františkáni. 19. června přivezli do Zásmuk 1400 zajatých Prusů a několik tisíc raněných Prusů a Rakušanů. Mnoho jich zde zemřelo a byli pohřbeni v klášterní zahradě. Budova konventu i klášterní kostel sloužily jako vojenský lazaret. Rakouští vojáci české národnosti volali o pomoc sv. Václava v kostelích jemu zasvěcených v Křečhoři, Nové Vsi a Svojšicích. Prusové se dali po bitvě na kvapný ústup a během několika dnů opustili české území. Jejich porážka u Kolína učinila přítrž Fridrichovým expanzivním snahám připojit jako kořist k již dříve zabranému Slezsku také české země.

Zásmuký klášter internačním zařízením pro římskokatolické kněze pronásledované nacisty

Od 15. 10. 1941 do 4. 5. 1945 si v klášteře sv. Františka pod stálým dohledem gestapa odpykávali kněží tresty, ale současně klášter plnil funkci přestupní stanice do koncentračních táborů. Věznění kněží se většinou provinili proti nacistickému režimu kritikou okupantů na svých kázáních, schvalování atentátů na Heydricha a také proto, že byli autoritami pro své okolí a jejich působení se muselo omezit. Po roce 1942 byl vazební režim zpřísněn. Bez jakýchkoli důvodů začali převážet kněze pryč a ti putovali do koncentračních táborů. V letech 1941 – 1945 prošlo zásmuckým internačním vězením 72 až 76 kněží. Někteří zde zemřeli.

Proč se o kláštěře hovořilo jako o problému? Byl jeho stav tak špatný?

V roce 1993 můj předchůdce P. Václav Nekolný (dodnes žije na faře v Zásmukách a s houževnatostí sobě vlastní vypomáhá ve farní správě) převzal od františkánů budovu kláštera a začal nejprve za přispění brigádníků s jeho opravou, neboť areál byl ve značně špatném stavu. Po dobu čtyřiceti let totality, kdy byl klášter pod správou MNV, se skoro nic neudržovalo, zejména střechy a krovy byly v havarijním stavu. Klášter si vzal pod správu zejména proto, aby nebyl zneužit nějakým „šikovným“ podnikatelem.

S opravami se začalo v refektáři. Tam práce trvaly dva roky. Nejdříve byly zlikvidovány některé nešetrné zásahy. Například do historických sloupů v refektáři byly zaraženy trámy, na kterých byla zakotvena bedna, jež sloužila svazákům jako klubovna. Dále opravy pokračovaly v knihovně, kde je dnes zřízena kaple. Pro nájemníky to byla místnost, kde měli ve své době složené uhlí a dříví. Paradoxně za záchranu fresek v místnosti bývalé knihovny vděčíme rozumné nájemnici, která do zdí nedělala žádné větší zásahy a skladovala zde suché dříví, což ne vždy platilo.

Dlouholetým největším problémem, jak to u podobných objektů bývá, bylo hledání smysluplného využití, aby klášter mohl opět sloužit široké veřejnosti.

Kdo vzal břemena na svá bedra a začal se o klášter starat? Od kdy se tito lidé o klášter starají? Co se od té doby změnilo?

V době, kdy už byly některé místnosti a zahrada částečně zprovozněny, byla to předně skautská mládež. Vystřídalo se zde asi 110 výprav. Někteří přijeli jen na rekreaci, ale byli i takoví, kteří pomáhali při opravě. Vzpomenout je třeba na slečnu Lidušku, farní hospodyni P. Václava Nekolného, která, jak o ní bylo známo, málo mluvila, ale o to víc však bylo za ní vidět velké množství práce, a také moc dobře vařila.

Během postupné rekonstrukce se vyskytlo mnoho problémů. Boj s vlhkostí, s dřevomorkou a zaneseným rybníkem. Probíhající obnova se samozřejmě neobešla bez starostí o finance. Tady chci předně zmínit paní hraběnku Šternberkovou, která na potřeby kláštera pamatovala a dodnes pamatuje svými dary. Plní tak vůli svého předka hraběte Adolfa Vratislava, zakladatele kláštera.

V posledních třech letech především díky iniciativě Cesty sedmi kostelů, je snaha oslovit a zapojit místní zásmucké obyvatele. V loňském roce se velmi hezkým způsobem zapojila i zdejší základní škola, která se zapojila do projektu s názvem: „Co je za tou zdí?“.

Díky tomu se dnes po více jak dvaceti letech smysluplnost využití kláštera ukazuje v konkrétních rysech. Dokladem je toho právě připravovaná akce 21.2.

Je klášter přístupný veřejnosti?

Klášter je přístupný veřejnosti, jak při pouti, která se slaví na porciunkuli (neděle po 2. srpnu), dále při konání koncertů konaných panem MVDr. Jaroslavem Morávkem. Dobře se rozvíjí spolupráce s kulturní komisí města Zásmuky zastoupenou paní Dagmar Skývovou, která pořádá výstavy v zásmuckém zámku a už se podařila nejedna akce propojit. Především však díky iniciativě Cesty sedmi kostelů, kdy při únorovém vstupu se realizuje daný projekt, ke kterému jsou mnozí zváni. Pozvání opět přijali pedagogové a žáci místní ZŠ a nově se k nám přidali vysokoškolští studenti a pedagogové z Českých Budějovic, několik profesionálních výtvarníků z Čech a Francie, návštěvníci výtvarných kurzů, hudebníci a herci z řad studentů i dospělých. Ti budou vystavovat svá díla na téma Dopis nevinnému, a podpoří celé odpoledne svými hudebními a divadelními vstupy. V prostorách kláštera bude dále vystavena výstava z Ústavu pro studium totalitních režimů s názvem Diktatura versus naděje - pronásledování římskokatolické církve v Československu 1948 - 1989.

Kdy lidé mohou klášter navštívit?

Klášter lidé mohou navštívit při zmíněných akcích nebo pak kdykoli po telefonické domluvě se mnou jako správcem kláštera. Není ještě v našich silách zajistit trvalejší a každodenní otevření. Byť se o to snažíme. Například výstavu a výtvarná díla bude možné shlédnout od chystané akce 21. 2. do 31. března každou středu od 14 do 16 h a v sobotu 9 do 11 h.

Pokud by chtěl někdo přiložit ruku k dílu a pomoci, je to možné?

Ano, samozřejmě, budeme za to rádi.