Římskokatolická farnost Smečno

Všeobecná - katolická církev sestává z místních církví, jimiž jsou zejména diecéze (srovnej Kodex kanonického práva). V čele diecéze stojí diecézní biskup (jedná-li se o arcidiecézi, tedy arcibiskup - rozdíl mezi biskupem a arcibiskupem není v pravomoci, ale v hodnosti). Diecéznímu biskupovi pomáhá se správou diecéze (a s řízením úřadu Arcidiecéze) generální vikář, s výkonem soudní pravomoci soudní vikář, se speciálními úkoly pak biskupští vikáři (někteří z nich mohou být - a mnohdy také jsou - též biskupy, takže mohou diecéznímu biskupovi vypomáhat i při udělování svátostí) - všichni jsou do svých funkcí ustanoveni diecézním biskupem.

Úřad Arcidiecéze pražské se nazývá Arcibiskupství pražské. Každá diecéze (tedy i arcidiecéze pražská) se dělí na farnosti, které jsou tedy základními organizačními jednotkami církve. Farnost spravuje farář jmenovaný diecézním biskupem. Pokud není v čele farnosti farář, spravuje ji administrátor (= správce); jeho kompetence a povinnosti jsou stejné, ale jeho postavení je méně trvalé (i když i farář může být přeložen na jiné místo). Jednou z povinností faráře (i administrátora) je sídlit ve farnosti, obvykle na faře. Pokud ale kněz má spravovat více farností (což není vzhledem k nedostatku kněží nikterak neobvyklé), může být ustanoven farářem (nebo administrátorem) pouze v jedné z nich, v níž potom sídlí; v ostatních je ustanoven administrátorem excurrendo (= dojíždějícím správcem). Z praktických organizačních důvodů se farnosti spojují do okrskových vikariátů. V čele okrskového vikariátu je okrskový vikář jmenovaný biskupem; jeho povinností je zejména koordinovat pastorační aktivity, dohlížet na řádné spravování farností a pomáhat kněžím svého vikariátu, pokud se dostanou do nesnází, tíží je problémy, těžce onemocní, potřebují duchovní pomoc apod.

Arcidiecéze pražská sdružuje celkem 140 farností ve 14 vikariátech. Přímo je spravovaných 123 farností, ostatní jsou spravovány excurrendo. Hranice okrskových vikariátů se ne zcela kryjí s hranicemi okresů, neboť struktura církevní správy se zejména v posledním století vyvíjela spíše nezávisle na struktuře státní správy. Farnosti obvykle zahrnují jednu nebo více obcí, ale v některých městech (Příbram, Kladno) je farností více. Samostatnou kapitolou je Praha, která se dělí na 4 vikariáty. II., III. a IV. pražský vikariát ovšem zahrnují i některé příměstské farnosti (např. Hostivice, Jirny nebo Odolena Voda). Většina pražských farností zahrnuje území jedné nebo několika historických obcí, ale na Vinohradech jsou hned dvě farnosti (na Žižkově byly ještě před několika málo lety dokonce tři). Organizačně nejsložitější je I. pražský vikariát, který zahrnuje území čtyř pražských měst: Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města (k nimž se počítá i Strahov). Na území tohoto vikariátu je celkem 14 farností (včetně farnosti u katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha), z toho 13 spravovaných přímo. Do I. pražského vikariátu organizačně patří i tři tzv. osobní farnosti: Akademická, Polská a Slovenská. Tyto farnosti nemají vymezené území, ale jsou to společenství římskokatolických křesťanů (a jejich rodinných příslušníků), kteří splňují určitá kritéria. Členy Akademické farnosti jsou studenti, akademičtí pracovníci a další zaměstnanci vysokých škol na území hl. m. Prahy, členy Polské, resp. Slovenské farnosti jsou římskokatoličtí křesťané polské, resp. slovenské národnosti, kteří mají kanonické bydliště na území pražské arcidiecéze.

Kromě farností jsou v arcidiecézi zřízené i některé tzv. duchovní správy - to jsou organizační jednotky, vzniklé po zrušení klášterů. Jejich počet nyní významně poklesl, neboť většina klášterních kostelů již byla navrácena řádům, které je spravují jako tzv. klášterní kostely.

Na území Arcidiecéze pražské kromě 14 okrskových vikariátů působí ještě vojenský vikariát brněnské diecéze, který je společný pro celé území České republiky. Do jeho kompetence nepatří žádná farnost, ale duchovní péče v Armádě České republiky.

Zcela jinou strukturu mají různé řády, kongregace a společenství zasvěceného života; pokud však působí v pastoraci, činí tak po dohodě s diecézním biskupem, který je může pověřit správou některých farností.