Czech Museum of Silver

Nejsvětější Trojice, Trojice Boží

Jedno z hlavních křesťanských dogmat vyjadřující trojjedinou existenci Boha jako Otce, Syna i Ducha svatého. Dogma bylo definováno na koncilu v Konstantinopoli roku 381. Od 12. století je Bůh Otec zobrazován jako stařec sedící na trůně, Bůh Syn jako Kristus na kříži a Duch svatý jako holubice. Svátek Nejsvětější Trojice byl pro celou církev zaveden v roce 1334 papežem Janem XXII. Svátek připadá na neděli po svátku Seslání Ducha svatého (12. června 2022) a patří k nejvýznamnějším liturgickým svátkům. Jeho oslava byla spojena procesími a poutěmi k sakrálním stavbám. V lidovém prostředí bylo dogma Trojice Boží velmi dlouho obtížně pochopitelné, i když v lidovém umění byla samozřejmě respektována církevní ikonografie. Svátek byl spojen s pracovními zákazy - například se zákazem šití, spravování prádla, které mohlo přivolat blesk, nebo se zákazem kosení trávy, která v tento den krvácí.

Tělo a krev Páně, Boží Tělo

Pohyblivý církevní svátek, který za zasvěcený prohlásil papež Urban IV. (1261 – 1264). Připadá na čtvrtek po neděli Nejsvětější Trojice (16. června 2022). V tento svátek se koná božítělový průvod, který má charakter prosebného procesí, v němž kněz pod baldachýnem nese monstranci ke čtyřem ozdobeným oltářům před domy významných místních občanů nebo na tradiční místa, bez konkrétní osobní vazby. Bíle oděné družičky, jdoucí před knězem, rozhazují na zem okvětní lístky. U oltářů se koná pobožnost, v níž jsou pronášeny modlitby za úrodu. Po návratu k hlavnímu oltáři je pobožnost ukončena chvalozpěvem sv. Ambrože. Průvod byl často doprovázen hudebníky a pěveckým sborem. Zelené břízky, kterými jsou oltáře ozdobeny, nabývaly podle lidových představ magických účinků. Pokud byly umístěny v krovu příbytku, chránily dům před blesky, ve chlévě chránily dobytek před mocí čarodějnic,ve lnu nebo v obilí posilovaly jejich růst.

Svatý Jan Křtitel

Prorok, mučedník a světec, zemřel kolem roku 30 v Mukawiru. Příbuzný Ježíše Krista, kterého pokřtil, byl sťat pro kritiku správce Galileje Heroda Antipy. Svátek narození připadá na 24. června. Stal se patronem krejčích, kožešníků, koželuhů, tkalců, barvířů, ale i vinařů, hospodských, zedníků, pastýřů, hudebníků, architektů ad. V lidovém prostředí se nepodařilo tento církevní svátek, spojený s poutěmi a procesími, synkretizovat s obyčeji předkřesťanského původu. Na většině území Evropy se slavila svatojánská noc ve vztahu k magickému chápání letního slunovratu (21. červen), kdy docházelo v lidových představách k prolínání pozemského a nadpozemského světa a přímému působení nadpřirozených sil na člověka. V magických praktikách velkou roli hrály oheň, voda, vegetace a lidská nahota. Obecně rozšířené bylo pálení svatojánských ohňů. K pověrečným praktikám byly sbírány byliny, zvláště pelyněk černobýl, jako ochrana proti chorobám, ochrana dobytka proti čarodějnicím, či pro věštecké praktiky odhadující možný sňatek. K magickým úkonům byla užívána i třezalka a kapradí.