Evangelický kostel

Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel! Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých;“ (Mt 28, 5-7a)

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

vzpomínám na tu chvíli moc rád, odehrála se před několika léty. Je pro můj život velmi důležitá. Stojím se svým tatínkem, který již také odešel za svými předky, u maminčina hrobu. Už je to pár let, co ke jménům mých předků přibylo jméno z nejdražších. Ne, nevzpomínám, to bych tam stál pro bohatství života, lásky, víry, emocí, objetí, polibků, společných chvil, které poznamenávaly srdce, dosud. Vzpomínám na svého přítele, který mi kdysi poslal esemeskovou kondolenci tohoto znění: „Teď jistě rozumíš tomu, že ne smrt, ale láska spojuje oba břehy, břeh časnosti s břehem věčnosti.“

Ano, rozumím. Přemýšlím o lásce a dobře se mi přemýšlí. Nejsem na to sám. Oba, tatínek i já, jsme na Velikonoce slýchávali z maminčiných úst zvonivým hlasem, že nám nastal přeradostný čas a tak „Buď tobě chvála Ježíši za tvé zmrtvýchvstání, buď milostiv nám v své říši a dej požehnání. A po této smrtelnosti převeď nás do své radosti, kterous nám zasloužil.“ Jak zasloužil? No přece láskou, která se obětovala, láskou, která byla dokonalým ztotožněním s Boží vůlí, láskou křižovanou, zmrtvenou a pozvanou opět k životu, láskou, která vzala smrti její moc. „Kde je, ó smrti, osten tvůj?“ může se ptát radostně apoštol Pavel, vždyť Kristus vstal z mrtvých, jistě vstal a v této jisté víře (jak jinak než takto rozporně, vždyť víra je víra a jistota je jistota, obojí stojí vůči sobě v opozitu, vyjádřit tu nevyjádřitelnou skutečnost vzkříšení) se již shromažďují hloučky kristovců. Slaví večeři Páně, modlí se, káží evangelium a myslí na to, jak účinně pomoci těm, kteří nemají dost sil, aby si pomohli sami.

Láska Boží, naplněná v Ježíši Kristu. Jak to řekne apoštol? „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ Oběť smíření. Onoho Smiřitele, Spasitele, Mesiáše láska bolí! Trpí, prochází ponížením, potupou, bolestí k nevyslovení, bolestí křižovaného, prochází totální opuštěností nejen od lidí, také od svého Otce. Vždyť co jiného by znamenal Kristův výkřik na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mně opustil.“ Projde temnotou hrobu… a pak teprve: „Není zde, byl vzkříšen.“ K radosti vzkříšení, k „Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal“, nepřichází Pán nikterak snadno. Cestou je mu utrpení, bolest. Přeradostný čas předchází jiná melodie: „Dals krev z těla vycediti, dáváš k užitku ji píti… ráčils nás sám zastoupiti, život svůj pronaložiti… drazes jistě nás vykoupil, pro nás mra svou duši pustil… Kriste pro nás umučený, zsinalý a zohavený.“ Poznali jsme možná slova z Husovy písně Jezu Kriste štědrý kněže. Chceme-li mít podíl na Kristově vzkříšení, nevyhneme se cestě utrpení, cestě kříže. Avšak jen Kristus Pán šel až na sám její konec, aby mohl jít za horizont té cesty a aby i nás mohl za horizont pozvat.

„Z své milosti.“ 

Jak to víme? Jak jen to všechno víme? Výše uvedený text nás k odpovědi přivádí. „Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.“ Jděte rychle povědět. A ty ženy, vyděšeně stojící u prázdného hrobu, ty uposlechly. Rozeběhly se. Roznesly tu zprávu, nejprve ovšem učedníkům, ale jistě i mnoha dalším. A taková zpráva, ta se šíří lavinovitě. No, a dostala se až k nám. Někdo nám ji sdělil.

Stojím se svým tatínkem u maminčina hrobu. Ne, nevzpomínám. Jen děkuji za to, že také mně měl kdo tu zprávu sdělit. Jeden z těch dvou byl již tehdy po této smrtelnosti přiveden do radosti, zasloužené Pánem. S druhým, který v tu chvíli stojí vedle mě, a který je již nyní také na druhém břehu, si o té zprávě stále ještě s údivem povídáme. Máme o čem. Vždyť je to také důvod k radosti v Pánu, důvod k pokoji, který převyšuje všechen lidský rozum. I ten náš.

Přeji Vám, milé sestry a bratři, milí přátelé, prožití velikonoční radosti a přijetí pokoje, který ten čas přináší.

Váš farář Miroslav Erdinger Mělník, Velikonoce 2019